Jak tak člověk chodí po světě, většinou si některých obyčejných věcí nevšímá, či spíše je nevnímá. Protože spěchá, nebo je momentálně zaujat řešením nějakého problému. Já nejsem výjimka, také jen občas zvednu hlavu nebo zaostřím na nějaký předmět. Ale to mě musí dosloval praštit do očí.

Jak tak člověk záskává životní zkušenosti, sem tam ho začnou více zaujímat tu tvary, tu barvy, tu vůně. Když jsem se nedávno probírala svými fotografiemi, uvědomila jsem si, že si občas všimnu nějaké té lampy nebo lucerny a vyfotím ji. A když už jsem jich zachytila několik, tak proč se o ně nepodělit?

Jak tak člověk přemýšlí o předmětu svých snímků, já o lampách a lucernách, uvědomím si, že užíváme zdroje světla jako samozřejmost: ve dne je to Slunce, v noci Měsíc; nesmím zapomenout na světlo hvězd a světlo ohně a moment, kdy člověk v jeskyni přišel na to, že zapálením dřeva pak lépe vidí. Další vývoj nám už připadá jako pochopitelné pokračování: svíčka, petrolej, elektřina. Ve škole nás učili, že mezi prvními začali své ulice osvětlovat Syřané, a to již kolem roku 450 před naším letopočtem, přičemž používali pochodně. Římané k osvětlení ulic používali olejové lampy, staří Číňané pak pomocí bambusových trubek vedli k lampám zemní plyn.

Jak tak člověk vzpomíná na data z historie, připomene si, že v roce 1887 v Jindřichově Hradci se na náměstí a v přilehlé Panské ulici sbíhali obyvatelé města. Jako první v českých zemích totiž chtěli vidět, jak funguje veřejné elektrické osvětlení.

Jak tak člověk přemítá, vybaví si, že lampy a lucerny našly své místo i v názvech míst, v písních a v knihách. Tak například:

• Marta Kubišová v roce 1990 vydala album Lampa
• Anton Lampa byl rakouský fyzik
• V Chile se nachází obec Lampa
• Lampa je sbírka básní Josefa Hanzlíka
• Lucerna je název divadelní hry Aloise Jiráska a název kulturního paláce v Praze.

Jak tak člověk večer usedá do pohodlného křesla, aby si přečetl nějaký zajímavý příběh, při stmívání musí sáhnout na vypínač, stisknout a rozsvítit. Svoji stolní nebo stojací lampu. Protože mu světlo z pouliční lucerny pravděpodobně nestačí. 

Bernard Clavel, kniha Čas vlků:  „Lampa rozsvícená s nastávající nocí je vždy přátelský pozdrav určený příchozímu."