Možná mi bude někdo oponovat, že to není pravda, ale můžu vám říct, že to tak opravdu je. Ono třeba stačí jedno středeční odpoledne a malá procházka tam, kde to máte rádi. Ano, správně hádá ten, kdo si myslí, že je to Střížák. Není problém se během několika minut sbalit, sednout do auta a vyjet směr kopec. Vzali jsme to tentokrát přes Střížovice, auto nechali u cesty a pěšinkou v trávě jsme se vydali vpřed.

Vzhledem k tomu, že byl všední den, lidí jsme potkávali opravdu málo, zato jsme tentokrát potkali několik pejskařů a všichni mi dovolili své miláčky vyfotit. Nejvíc se mi líbila šestiměsíční fenka čivavy Sírí. Ten, kdo mě zná, ví, že čivavy jsou moje srdcová záležitost. Navíc bylo krásně čisté ovzduší, nebe poseté bílými mraky, takže kontrast bílá s modrou byl dokonalý.

Už dávno si nedělám iluze, že to, co na íčku napíšu a vyfotím, uvidí hodně lidí. Ale i když nad tím strávím několik hodin a jsem smutná, že to nikoho nezajímá a karusel se mi vyhýbá jak čert kříži, moc si cením příspěvků pár skalních přispěvatelů, kteří nešetří chválou.

Tak už mi věříte, že ke štěstí stačí jen málo? Obyčejná procházka a pár hodných lidí k tomu opravdu stačí, není to stížnost, je to jen pouhé konstatování faktu. Zvu vás tedy na malou procházku a přeji všem krásné a slunečné léto.