Pro změnu jsem zařadil nyní opět jednu svoji báseň. Tato báseň, Kalvárie, doplňuje moji pověst O třech pannách, která byla zveřejněna ve společné knize pověstí našeho litoměřického klubu Lipen, pod názvem Dneska jsem viděl psa.

Ozvěna věčnosti odněkud nese hlas,

tři kříže, tajemství a hřejivý klid léta,

ve stínu akátů nad řeku vrací čas.

Kam asi dolétla ta poslední až věta?

Tři kříže, tajemství a výkřik, marná touha

a prázdno bez konce nese se branou Čech.

Tři kříže, tajemství, možná jen pověst pouhá,

ozvěnou věčnosti teď bloudí v hradních zdech.

Tři kříže na skále a pod ní teče řeka.

Tři příběhy, tři dívky, dávno vše odvál čas.

A poutník bezděčně na Kalvárii kleká,

když slyší nad řekou bloudit ten smutný hlas.