Co člověk nezažije na vlastní kůži, neuvěří. V sobotu jsme se vydali do železničního muzea v Lužné u Rakovníka. Plakátek sliboval nečekané zážitky a… nelhal.
Zaplatili jsme vstupné a vyrazili vstříc zážitkům. Fotka na lavičce umístěné na nápravě vozu byla prvním favoritem. Došli jsme k budově s expozicí přístrojů, které před dávnými lety pomáhaly s řízením železniční dopravy – dálnopis, řídící pulty a tak dále. Příjemnou podívanou byly dva funkční modely železnice. Před budovou byla cedule, že prohlídka je možná v počtu maximálně 5 ti lidí, samozřejmě se zakrytými ústy. Tak jsme si spořádaně počkali, nikam nepospícháme. A najednou došlo k mému „vystřízlivění“. Do budovy byla vpuštěna skupina čítající asi 15 osob v čele se dvěma ministry. Ministři měli zakrytá ústa, o jejich doprovodu se to říct nedalo. Ruce v kapsách a světe, bav nás. V tu ránu jsem měla zatmění a s jakým českým slovem jsem budovu opustila, tady psát nebudu, to se pro písemný projev nehodí.
Roman mě uklidnil, a jak bývá jeho zvykem, i rozesmál. Zastavil se u stánku ČNB, prohodil pár slov s děvčaty a už si odnášel peníze. Bohužel jen čokoládové a atrapy bankovek. Nic si za ně nekoupíme, ale pohled to je příjemně dráždivý. Zvládli jsme kvíz ohledně ochranných prvků na bankovkách a přesunuli se k točně, na které postupně defilovaly jednotlivé lokomotivy. To celé doprovázela hudba, z let, kdy tyto lokomotivy byly vyrobeny v plném nasazení. A to byla nádhera. Sluníčko začalo pěkně pálit, a tak jsme přivítali stín a pohoštění jídelního vozu, z doby socialismu, s cenami z kapitalismu.
Přišel čas odjezdu soupravy historických vagonů tažených parní lokomotivou. Doběhli jsme na nádraží na poslední chvíli a jen jsme dosedli, vláček se dal do pohybu. U otevřených oken, za zvuku parní píšťaly, poletujícího popílku jsme se vrátili do dětství a mávali přihlížejícím fotografům a obyvatelům okolních městeček. A že jich bylo. Na polních cestách, v lesích při trati fotografové stáli na štafličkách a lovili ty nejlepší záběry. Jízdu jsme si vychutnali, protože mašinka jela maximálně 30-40km v hodině. Dvě hodinky jízdy uplynuly jak voda a byli jsme zpět na nádraží, odkud jsme vyjeli, a cestou domů jsme si řekli, že se sem ještě někdy vrátíme.
Vřele doporučuji všem návštěvu tohoto muzea. Pro malé děti je v areálu muzea možnost vyžití, a to malá úzkokolejka.
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
