Tandemový seskok padákem aneb další můj splněný sen
Když jsem před necelými třemi lety slavila své pětašedesátiny se svými nadřízenými v práci, kterých si moc vážím, dostala jsem krásný dárek. Tandemový seskok padákem.
Věděli, že si chci tento sen splnit, a tak mne předběhli. Možná, abych třeba nevycouvala. Jsou tak trošku škodolibí, ale příjemně. Mám je moc ráda a Pavel (šéf) se těšil, že mne odveze a uvidí vše v přímém přenosu.
Jenže člověk míní... V době, kdy jsou seskoky, mám zrovna prodej zmrzliny a toho roku bylo celkem hodně práce, museli jsme to odložit. Ani další rok mi nepřál, tentokrát to bylo vinou počasí. A nevyšlo to ani do třetice kvůli covidu.
Sledovala jsem stránky seskoků, byla v telefonickém kontaktu. Konečně byly hygienou seskoky povoleny, a proto jsem využila první den 19.6. v 8:30 hod. Počasí už týden vycházelo a já měla jenom strach, aby se to zrovna v sobotu nepokazilo. Proto jsem o tom mlčela, abych to nezakřikla. Věděl to jen bratr, který mne vezl na letiště, a Pavel (šéf), který si to musel nechat ujít pro nemocenskou.
Počasí mi opravdu přálo, byl to velký zážitek, který se vám pokusím zprostředkovat detailněji.
Myslela jsem, že cestou budu mít nějaké divné šimrání, jestli jsem se vůbec dobře rozhodla, ale nic se nedělo. Na letišti nás přivítal vedoucí celého týmu p. Bláha. Po vyplnění všech náležitosti, negativní potvrzení a další, nás seznámil (byli jsme tam čtyři) s celým průběhem pomocí videa a odpověděl na případné otázky. Dostali jsme kombinézy a šli k zastřešenému místu, kde si nás měli přebrat instruktoři. Přišel ke mně pohledný muž, představil se jako Marcel a že bude mým „doprovodem“. Ještě stále mi nedocházelo, k čemu jsem se to „upsala“, ale pohled na příjemného a milého chlapa mi už vůbec nedovolil mít nějaké obavy.
Marcel mě nasoukal do popruhů, pozapínal a upevnil, co se dalo. Většina mne zná, že jsem samá legraci, takže ani zde to nebylo jiné. Připnul si mne k sobě, což jsem ani nepostřehla. „Zakloň se dozadu na mne a hlavou se o mne opři.“
„Jo, a spadnem oba.“ Řekla jsem, když jsem měla pocit, že padám dozadu.
„Neboj, já tě jistím a teď mne kopni nohama do zadku. A tak budeme padat,“ dodal, když jsem byla pod ním zavěšená. Sice se mi ho nepodařilo kopnout, ale zvládla jsem to prý na jedničku. Samozřejmě vše proběhlo s humorem.
Opět jsme se oddělili a šlo se k letadlu. Když jsem viděla ten malý prostor (přibližně 70x160cm), kde si musíme sednout čtyři, začala jsem se smát. Mou reakci raději nebudu komentovat. Vlezla jsem jako první a za mnou Marcel. Má představa byla, že už tam nikdo nevleze, ale musela jsem pokrčit nohy, abych se dostala co nejdál, a doslova na mne se nelepil Marcel. Jak se tam nasoukali ti další dva, nevím, nemohla jsem se ani otočit. Aby si mne Marcel mohl pořádně připnout, posadil si mne na klín. Pocítila jsem přitažení popruhů a potom jsem se mu opět posunula mezi nohy. Pohodlné to zrovna nebylo, ale těch 20 minut, než se zahřál motor a než jsme se dostali do potřebné výšky 3000 m, se dalo vydržet. I přes stísněné podmínky nám humor nechyběl ani v letadle. Těsně před výskokem si mne Marcel opět posadil na klín a dopnul zbývající popruhy, které nás těsně pojili tělo na tělo nebo spojili v jedno tělo? A prohlásil, že už mám na zádech padák. Otevřela se malá dvířka a dovnitř zasvištěl ostrý silný vítr, až mi zalehlo v uších.
Prostor se zvětšil, když první dvojice „vypadla“. Přišla řada na nás. Společně jsme se posouvali dozadu jako jeden člověk. Marcel vysunul jednu nohu ven a totéž jsem postupně musela udělat i já. Dát nohy až na konec schůdku, aby Marcel vysunul i druhou nohu. Mluvit se už nedalo, protože nic nebylo slyšet a pak mi Marcel zaklonil hlavu dozadu na jeho hruď a najednou to byl kotrmelec a už jsme letěli volným pádem 40 sekund. Prohlížela jsem si vše pod námi. Nádhera. Ani jsem nepostřehla, kdy Marcel otevřel padák, ale najednou se pád zpomalil a my se mohli domluvit. S padákem jsme letěli asi 6-8 minut. Těch pár minut stačilo, abych viděla ten nádherný pohled na zelenou plochu a letiště pod námi. A najednou mi bylo vše jasné.
„My přistaneme na střeše?“
„Ne, kousek dál, do bazénu.“ Zažertoval Marcel.
„To raději ne, neumím plavat.“
„Tak se nedá nic dělat, musíme přistát na louce jako vždy. Zvedni nohy….“ A už jsme seděli na zemi.
A ve chvíli, kdy jsem dosedla na zem, jsem věděla, že si to v brzké době musím zopakovat. A pokud možno ještě letos.
"Těším se na další seskok" prohlásila jsem.
"Pozor, je to vysoce návykové," uslyšela jsem Marcela.
"Je mi to jasné, proto do toho půjdu znova," prohlásila jsem a bylo rozhodnuto. Mám nového koníčka.
Jak přípravu, tak v letadle, seskok i přistání Marcel natáčel na video, a tak se těším, až to budu znova prožívat. Na závěr ještě foto na rozloučenou, převzít certifikát o seskoku a jelo se domů. Zabalit věci, nastartovat koloběžku a hurá prodávat zmrzlinu.
Myslím, že jsem v minulém životě musela být asi nějakým opeřencem, že mne lákají lety a hlavně výšky. V době, kdy vychází tento článek, už mám naplánovaný další seskok, snad mi opět vyjde počasí.
A tak zase skončil můj další zážitkový příběh. Plánům, ale ještě není konec, a tak se snad dočkáte dalšího splněného snu.
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Zase se sejdem. Mám na mysli nejen letošní Vánoce, ale i mnoho…
Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako…
Redakce
Měsíc únor definitivně odešel. Máme ukrojeny dvě dvanáctiny z…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Redakce
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
