Taky vám ty tropy lezou krkem? Mně tedy už ano, přesto chodíme na procházky. Nedělní odpoledne jsme si s pejskem vyrazili k rybníku v Habrovicích. Podél něj vede cesta na golf, je tam jakž takž stín a dobře to tam známe. Hlavně tam nejsou davy procházejících se spoluobčanů. Nejprve jsem se nechtěla do článku barev pouštět, ale když jsme se tak courali kolem vody, všude se střídala zelená s hnědou, tak jsem neodolala.

O tomto rybníku jsem se na íčku už kdysi zmiňovala. Bývalo to oblíbené přírodní koupaliště, dokonce tam byly chatky s ubytováním, jenže ústečtí mocipáni se rozhodli rozprodat přilehlé louky pro zástavbu. A tak tady vyrostla spousta rodinných domů pro bohatší obyvatele. Ne, opravdu v tom není závist, my jsme spokojeni v paneláku. Voda ke koupání moc neláká, přesto jsme viděli ve vodě místní mládež (usoudila jsem tak z jejich chování, říkajícího, že jsou tu páni) a u silnice rodinku s miminkem. Tedy já bych tam s tak malým dítětem opravdu nevlezla.

Zvu vás tentokrát na zelenou procházku s trochou hnědé, kterou tvoří různě popadané a zhroucené stromy. Nebe bylo spíš šedé, občas probleskla modrá, u posledního velkého domu nás chtěl sežrat malý naháč a velký labrador, naštěstí byli za plotem. Potkali jsme slečnu s pejskem neurčité rasy (ten pejsek), který byl čerstvě po koupeli a tvářil se moc spokojeně.

Zelenou barvu mám docela ráda, hlavně zjara, když se příroda probouzí, v oblečení dávám přednost spíš veselým odstínům. Přeji nám všem spokojené léto bez roušek a nemocí.