Tahle země není jenom pro mladý
15.10.2026 Svátek má Tereza
Íčko bez reklam Přihlášení Registrace
home-icon Můj svět Psychika

Citoví vyděrači. Jejich blízkost komplikuje životy a nejhorší jsou ti ve vyšším věku

date-icon Datum: 21. 7. 2021 comment-icon Diskuze: 12
Citoví vyděrači. Jejich blízkost komplikuje životy a nejhorší jsou ti ve vyšším věku
FOTO: Ingimage

Až budete staří jako já, uvidíte, jak je život těžký. Všichni se na mě vykašlali. Ne, nestarejte se o mě, nechci být nikomu na obtíž. To je jen malý výběr z vět, které používají lidé spadající do skupiny takzvaných citových vyděračů.

Tato konverzace nedávno zazněla v jedné rodině a v různých podobách je v ní slyšet už řadu let. Aktéři: Pětasedmdesátiletá Anna a její pětapadesátiletá dcera Kateřina.

„Mami, pojedeš s námi na týden na chatu?“
„Ne.“
„Proč ne?“
„Nechci být na obtíž.“
„Kdybys byla na obtíž, tak ti nevolám. Přijedou vnučky, budeme tam všichni poslední týden v červenci, tak jsme si říkali, že bychom tam mohli pobýt společně.“
„Nevím, jak mi bude.“
„To nevíme nikdo, jak nám bude. Když ti nebude dobře, tak prostě nepojedeš nebo to nějak vyřešíme.“
„Loni jste byli naštvaní, když jste mě vezli do nemocnice.“
„Nebyli jsme naštvaní, vylekala jsi nás. No prostě ti nebylo dobře, ale to se může stát komukoli.“
„Ne, já vám nebudu komplikovat dovolenou.“
„Jak chceš. A nechystáš se někam? Jsi pořád doma… Chodíš aspoň někam se známými?“
„V mém věku známí ubývají. Žádné nemám.“
„No vidíš, tak proto bys neměla pořád být sama. Tak já ještě zavolám a domluvíme to, jo?“
„No, když ti vybude čas na to, abys zavolala, tak to zkus. Ale nemusíš tím ztrácet čas.“

Vyvolat pocit, že neděláme dostatek pro blaho toho druhého. To je zpravidla to, oč citovým vyděračům běží. Umějí mistrně volit slova tak, že člověk získá pocit, že je selhává ve všech směrech a je jedno, jestli je citovým vyděračem partner, dítě, vnouče, rodič, prarodič, jakýkoli příbuzný nebo třeba kolega či šéf v práci.

Citové vydírání jako termín zpopularizovala psychoterapeutka Susan Forwardová, která na toto téma napsala několik knih. Charakterizuje ho slovy: „Strach, povinnost, závazek a vina jsou transakční dynamikou ve hře mezi kontrolujícím a kontrolovaným. Pochopení této dynamiky je nutné pro každého, kdo se snaží z kontrolujícího se chování jiné osoby vymanit.“

V podstatě se tedy člověk, který má ve své blízkosti citového vyděrače, stává něčím jako rukojmím. Někteří vyděrači totiž svou snahu prosazovat své názory a ovládat své okolí dotáhnou tak daleko, že ve svých blízkých vyvolávají neustálý pocit viny, selhání, nejistoty. Když se něco takového objevuje ve vztahu muž a žena, okolí to zpravidla hodnotí tak, že vyděrač je něco jako tyran a zní věty: „rozveď se, nenechej si to líbit.“

Nejobtížnější řešitelné formy citového vydírání jsou však ty, které rozehrávají lidé vyššího věku. Protože o staré paní si málokdo dovolí říct: „vykašli se na ni, nevšímej si ji, nenechej si to líbit.“

Pokud takový citový vyděrač v seniorském věku najde vhodnou oběť mezi takzvaně slušnými lidmi, je to to nejlepší, co může citového vyděrače potkat. Slušný člověk ho totiž nepošle do háje. Naopak, říká si: „Kdo ví, jaký budu já, až zestárnu. No jo, má to těžké. Je stará, tudíž s ní musím mít trpělivost.“

Tady je vyprávění jednašedesátileté Lenky, která má osmdesátiletou sousedku, která před časem ovdověla. „Znám tu paní od dětství, máme chaty vedle sebe. Vždycky byla generálka a proto se se svými dětmi stýká minimálně. Prostě už toho jejího sekýrování měly dost. Ne, že by se na ni vykašlaly, to ne. Posílají jí peníze na údržbu chaty, občas tam jezdí, když byla nemocná, staraly se o ni. Jenže ona na ně pořád nadává. Neustále mi vypráví, jak jsou nemožné, přitom to jsou normální, slušní lidé. Když ovdověla, rozhodla se, že svou pozornost zaměří a mě. Neustále mi přes plot vypráví, že se na ni všichni vykašlali. Klidně řekne: Zítra potřebuju ke kadeřníkovi, zavezeš mě? Nebo nedávno ohlásila, že v supermarketu mají slevy, ať ji tam odvezu. Zpočátku jsem to párkrát udělala, ale ona to bere jako samozřejmost. Manžel je naštvaný a říká, že kdyby potřebovala cokoli nutného, samozřejmě ji pomůžeme. Ale přece ji nebude vozit po kadeřnictví a po slevách, kdykoli ona zavelí. Když jsme jí jednou řekli, že se nám to nehodí, odpověděla: No jasně, už se na mě chcete vykašlat i vy. Chápu, proč byste se měli zajímat o starou opuštěnou bábu.“

Na jedné straně je jasné, že by Lenka měla kontakt se sousedkou omezit. Na straně druhé jí je jí líto. „Přece jen je to stará, osamělá dáma. Říkám si, kdo ví, jaká budu za pár let já,“ podotýká.

Psychologové zpravidla v souvislosti s citovým vydíráním radí, aby se jeho oběti rozhodně neobviňovaly, že něco dělají špatně. Nejhorší je získat dojem, že skutečně selhávají, že citový vyděrač má pravdu. To je přesně to, o co mu jde. Vyvolat v okolí lítost, pochybnosti, stát se středobodem světa.

Pro slabší jedince, kteří mají sklony k pochybnostem sami o sobě, je setkání s citovým vyděračem velkou zkouškou. Pokud z ní však chtějí vyjít ve zdraví, musejí se naučit citové vyděrače rozpoznat a neskočit jim na jejich hru. A je úplně jedno, jestli se jako citová vyděračka chová sedmnáctiletá slečna ke svému partnerovi nebo osmdesátiletá dáma ke svým dětem a vnoučatům.

| psychika | rodina
Vratislava Hofmanová, redakce Autor: Vratislava Hofmanová, redakce
Hodnocení článku:
Moje hodnocení:
Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .
SDÍLET NA FACEBOOK
Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
12 komentářů
Pavla Žídková
Pavla Žídková 21.12.2021 19:29
Zrovna v neděli jsme to zažili. Vzali jsme manželovu maminku z pečovateláku k nám domů, pořád mluvila o tom, že ještě neviděla náš nový dům (kde bydlíme dva měsíce). Jezdí na vozíku, tak to bylo trošku namáhavé ji přesunout z vozíku do auta a zpátky na vozík, ale pak se mohla pohybovat po celém našem novém domečku. Moc ji nezajímal, strávila tam cca 1 hodinu, nakonec řekla, že ať raději jezdíme my za ní, že už k nám nechce. Chápu - stáří, tak ji nebudeme nutit. Ona bude za týden vykládat, jak ji bere k sobě naše švagrová (bydlí o 300 m vedle), to že je úžasné. No tak OK, ušetříme si tu energii pro děti.
Jana Kollinová
Jana Kollinová 26.7.2021 14:33
Citové vyděrače si vytváříme sami a je na každém z nás kam až dovolíme nechat se jimi ovládat nebo zda jsme schopni sebrat odvahu a jít dál svojí sólovou dráhu nebo ve dvojici nebo v rodinném klanu. Každý je strůjcem svého štěstí a čekat, že nám někdo štěstí naservíruje, to je fikce. Připouštím, že jsem citově vydírána Čikinou, psí holkou z útulku, kterou jsem adoptovala, ale dělám to ráda. Je to hra. Nevzpomínám si, že by mě někdo v životě citově vydíral. Matka byla více než přísná, otec byl bohém a co se stalo se mnou? To ukáže čas. ?-)
Eva Kopecká
Eva Kopecká 23.7.2021 12:37
Citoví vyděrači jsou jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Ti nejstarší dovedou nejlíp zahrát na city. Asi je pro tu vydíranou skupinu nejdůležitější, jaký k tomu zaujme postoj. Protože ti staří vždycky najdou způsob a důvod. Že děti chodí málo na návštěvu. / V případě bydlení v jiné části města/ Že děti chodí z práce pozdě. /V případě spolubydlení/ Že děti málo jezdí / V případě bydlení v jiném městě/ Že měli chuť na něco jiného / V případě uvaření o víkendu/ Že jim dovážené obědy nechutnají / V případě možnosti více dodavatelů/ Že si s nimi mladí po návratu z práce málo povídají / V případě únavy po práci, což je pochopitelné, a taky v případě, kdy mají dojem, že v televizi pro ně nic nejde. /Což při tolika programech dneska snad ani není možné/ V naší rodině jsme poměrně měli kliku, že ti staří pro sebe nic nebylo zvyklí vyžadovat. Na jednu stranu pro ně taky rodina prstem nehnula, a v některých případech měla tu možnost pomoci. Blížím se k důchodovému věku. Občas si poradím sama, co nezvládám, do toho se nepouštím. Občas tedy mám dopal a otevřu si pusu na toho, kdo mi přijde pod ruku. Domnívám se totiž, že není jakožto téměř patnáct let rozvedená moje povinnost tahat mísy na hrob tchánů přes celé město. Když už je platím a mám s tím shánění. Nikdo nemá čas. Moji oboje mladí mají totiž dohromady jen tři auta a já mám MHD. To umím vyletět, to uznám. Jinak si vystavím sama, a moc dobře už vím, že i v rodině se člověk může cítit sakramentsky sám. Třeba v případě vážné nemoci, kdy ráno všichni vypadnou, večer přijdou a diví se, kde je ten prapůvodní servis, na který byli zvyklí. Znám plno lidí, co měli fajn rodiče, nechtěli po nich nemožné, ale taky znám plno lidí, co si s rodiči svoje užili, protože museli absolvovat řadu pokusů o svoji výchovu, když už sami byli prarodiči svým vnoučatům. Musí být hodně komické, když osmdesátiletá matka nabádá svou šedesátiletou dceru, aby dala při přecházení pozor na auta a aby ji nezapomněla cestou z práce koupit její oblíbený týdeník a hlavně aby šla rovnou domů a nikde nepovídala....tohle poslouchat, to musí být něco.
Daniela Řeřichová
Daniela Řeřichová 23.7.2021 08:02
Také jsem citový vyděrač - když loudím na dospívajících vnoučatech pusu. ☺
Marie Doušová
Marie Doušová 22.7.2021 14:58
Když si vzpomenu na mojí maminku ,tak musím ocenit její přístup k nám dětem. Do samého svého života nás milovala ,dávala lásku a byla vždy šťastná, že jsme zdravé a nikdy si nepostěžovala,že jí něco schází. Proto jsme jí milovaly a věnovaly se jí co nejvíce to šlo. Moc nám chybí.....Ano i v mém okolí znám ženu , která si věčně na něco stěžuje a své děti pomlouvá a oni jí navštěvují a snaží se jí pomáhat ,ale ona to nikdy neocení.......
Ladislava Tesařová
Ladislava Tesařová 22.7.2021 09:43
Tohle mi dělala moje matka. Neustále mě obviňovala, že jí věnuji málo pozornosti. Ale ono při 3 dětech a s manželem montérem pořád na cestách a vlastní prací, máte také své limity. Navíc bydlela v jiném městě a u nás být nechtěla. U jejích sousedů jsem taky měla z ostudy kabát. S některými lidmi se to prostě nedá.
Marie Faldynová
Marie Faldynová 21.7.2021 21:34
O vztazích toho nikdy nevíme dost. Karel Čapek řekl: sloužit je ctnost sama, nestane-li se otroctvím. Já mám tu zkušenost, že někdy stačí nadhled a otravný člověk je spíš legrační. Zlobit se na něj nebo na sebe je opravdu únavné.
Jiří Dostal
Jiří Dostal 21.7.2021 15:03
:-) :-) Průhledný parazitismus obtížných lidí, jak je předvádí článek, je skoro havaj proti vztahovým problémům s velmi rozmnoženými osobami nadanými specifickými vadami a vyžadujícími speciální potřeby v zájmu vhodné socializace. Citová otupělost těchto jedinců jako následek rané psychické deprivace pak věkem a strategií života košatí, takže poslat otravnou sousedku k čertu se zdá namístě, těžko se ale často odlišuje od případů, kdy několikanásobný dys- je širokou rodinou odmítaný s tvrdým poukazem, aby se sám snažil, nadto si užívá posměchů a odsudků za zával životními neúspěchy a trably. Poslat vyžírku do pr...ůhonic umí leckdo a ani nepotřebuje redakční radu, odlišit ji ale od skutečně potřebného nepomůže často ani pravidelná návštěva mše či církevního sboru. :-) :-)
Martin Vrba
Martin Vrba 21.7.2021 15:02
Tak jsem si ten článek přečetl dvakrát po sobě a neshledal jsem tam žádné citové vydírání od té 75leté paní Anny směrem ke své dceři Kateřině, ale jen normální konverzaci starší paní, která už zná dobře svoje limity a nemoci a opravdu nechce ty druhé zatěžovat, protože to tak ve skutečnosti třeba cítí. A třeba se jí tam ani nelíbilo – i to je možné. Staří lidé mají své zvyky – doslova rituály a i jen delší pobyt ve větší společnosti je může vyčerpávat. A tak to může být dokonce od Anny šikovné a slušné odmítnutí, protože se tam na té chatě necítila tak komfortně, jak se cítí třeba sama ve svém bytě a je už raději sama ve svém známém prostředí. Za citové vydírání bych naopak považoval u staršího člověka, kdyby třeba například řekl: „Vy si odjedete na chatu a já tu zůstanu sama, bude mi smutno a bojím se, že se mi zase udělá špatně a že zase skončím v nemocnici a že mi tam nikdo nenavštíví a nedonese mi čisté prádlo a normální jídlo, to nemocniční se nedá jíst. Tak si jeďte, ale možná, že se s vámi už uvidím, je mi v poslední době každou chvíli špatně.“ . . . . . . Nebo nějak jinak ve ve stejném citově vydíravém tónu, tak to bych považoval za citové vydírání, ale to, co je popsáno v tom článku, je přece jen normální slušná konverzace, kdy se paní Anně nechce jet na chatu a nic si na dceři Kateřině nevynucuje. Nebo ano – tak čím?
Antonín Nebuželský
Antonín Nebuželský 21.7.2021 13:55
Zrovna jsem chtěl napsat "ať si trhne, baba". Já jsem se o svoje rodiče, jako jedinaček, postaral, tak vím o čem to je. Ale v poslední době mám nějak přibývají vdovy, které nevědí jak na to, a tím vydíráním si to kazí. Snad to píšu srozumitelně.

Načíst starší příspěvky

Čtěte dále
Poradci, kteří poučují. Přibývá jich a dovedou znepříjemnit život
Několik slov v mládí může zničit sebevědomí na celý život
Dokázat odpustit křivdu je těžká disciplína. Ale určitě dobré předsevzetí
Věra (67 let): Já a chodit na terapie? Tak dříve bych se tomu vysmála
Bývalá žena to dělala jinak. Tuto větu raději doma neříkejte, je dost toxická
Cizí dítě, cizí vnouče. Tato slova by do vztahu patřit neměla
Babi, tady máš seznam úkolů. Přetížených prarodičů přibývá
Raději nic neříkám. Senioři jsou nazýváni mlčící generací
Ztráty, prohry, vítězství
Z mého deníku: Jak jsem vymetla během deseti dnů čtyři postele
Dana (73 let): Vnoučata si nás neváží, jsme jim pro legraci
Lidé nechtějí žít co nejdéle. Za důležitější mnozí senioři považují zdraví
Já jsem lepší babička! Boj o vnoučata je problém v mnoha rodinách
Jarka (67 let): Starám se o tátu a o tchána, brzy asi vyhořím
Převozník duší
Jana (66 let): Bojím se, že se syn zamiloval do zlatokopky
S lidmi, kteří se i ve vyšším věku chovají jako děti, je těžké žít
Jitka (69 let): Manžel přepsal majetek na děti, teď litujeme
Anna (81 let): Listopad nesnáším, rodina totiž začíná šílet z Vánoc
Kdo nic neočekává je šťastnější. Ve vztazích to platí dvojnásob
Můj první dětský výlet
Slova psaná do písku
Všude vyšlapané cestičky
Jak šla kréda mým životem
Blanka (68 let): Nepůjčili jsme snaše peníze. A začalo peklo
Slečno, vy jste tak hezká, že je vás u pokladny škoda
Průlet největší životní křižovatkou
Češi jsou ochotni starat se a zároveň nechtějí být na obtíž
Vánoce, vánoce přicházejí
Jak to vlastně bylo? To už se asi nikdy nedozvím
Rodina to považovala za můj hřích
Anabáze s betlémským světlem
Vzpomínka na nejkrásnější dárek
Babička je sama, koupíme jí psa. Živé dárky nejsou dobrý nápad
Před vánocemi to houstne
Zážitek roku: maturitní ples vnučky
Nezapomenutelný prázdninový zážitek před 65ti lety u mé nejlaskavější tetičky
Radka (74 let): Manžel trvá na tradicích, já bych raději cestovala
Hříchy mládí: Fištrón
Anděl u kadibudky
Marta (71 let): Mám helikoptérovou snachu a rozmazleného vnuka
Sonyboj, Setapouch, Veďsaóny…
Ach, ty krásné dny dětství
Dopis babičce
Robotka Máňa I.
Dopis tatínkovi do nebe aneb není pivař jako pivař
Mám dvě děti. Jako paní Palachová...
Blue Monday
Ze zápisníku starého muže: Nevěra a rozchod
Pravdivý příběh ze života (mladší dítko)
Renáta (64): Vnuk k nám už raději nejezdí, nepřijal naše pravidla výchovy
Zdeněk (71 let): Je špatné, že po ničem netoužím a chci klid?
Vztah s žárlivcem přináší často trápení po celý život. Nezmizí ani ve stáří
Když vnouče nekomunikuje. Ne, není to chyba prarodičů
Jak mne něco hlídá
Dopis Irence
Můj táta by oslavil devadesátku
Zápisník starého muže: Neodborná oprava?
Vzpomínka na moji babičku
I ještěrky mají karmu aneb vzpomínky na soužití s havětí všeho druhu
Mluví ve zkratkách. Rozumět vnoučatům je čím dál těžší
O tom, jak otec bojoval za císaře pána, hlídal slovensko-maďarské hranice a četl červenou literaturu
Ach, ta láska nebeská
Život na zámku
Fanda - veselá kopa
Mezi námi chlapy
Takový malý rodinný propletenec
Jak jsem nalezla důvěru v naši policii
Táta v hlavní roli aneb dvě příhody z vyprávění mých rodičů
Velikonoce plné tradic, aneb jalovec nemusí být jen koření
Děkuji osudu za prožité dny
Tenkrát ve Studnicích u Hlinska
Z vyprávění našich rodičů: Třináctá komnata mého tatínka
Karma nebo náhoda?
Kůzle a šumák v mém životě
Moji (pra)rodiče vyprávějí: Vyvzdorovaný sňatek
Osobní i intimní střípky z války
Válečné útržky z velkého města i malé vesnice
Blanka (69 let): Všichni o mámu chtěli pečovat. Nebo spíš o její peníze?
O tom, jak se máma vyučila prodavačkou a navštívil ji důstojník SS
Tak trochu jako ve středověku
Táňa (59 let): Odmítli jsme letos v létě dětem hlídat zvířata. V rodině je zle
Jedno sobotní odpoledne
Tatínkovo vyprávění aneb příběhy řidiče autobusu
Paní Irena vyřešila bydlení celé rodiny, pořídila si na zahradu vejminek
Mirek (70 let): Na dovolené jsem trpěl, připadal jsem si jako lovná zvěř
Labské variace, řeka v čase
Z vyprávění našich rodičů: Trapas
Vzkaz příští generaci
Jak jsem byl žebrákem
Maminka má malý prsíčka
Proč nejsem Kamil?
Jana (74 let): Jsem vdova bez papírů a říkám: holky, vdávejte se
Mami, proboha, proč ty ve svém věku chceš být ještě hezká?
Krkonoše, aneb vosy nejsou kámoši
Načíst další články
--- BANNER 9 ---
Kontakt

i60 Publishers, s.r.o.

Jarkovská 5, 153 00 Praha 5

(+420) 603 242 494

i60@i60.cz

O portále i60

Všeobecné podmínky

Ochrana osobních údajů

Partneři

Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s.r.o.
Portál i60.cz je členem Asociace online vydavatelů a řídí se jejím kodexem.

Logo ke stažení | Media Kit ke stažení
© 2026 i60.cz | Nahoru

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

 Vždy aktivní
Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.
Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.
Uložit nastavení
Přijmout vše