Záleží na životech černých (bílých) bez souhlasu bílých (černých)?
Tři mikrofejetony na současná celosvětová společenská témata.
Na bílých životech nezáleží
Těch omluv za různé nespravedlnosti v historii není nikdy dost! Jsem absolvent humanitní vysoké školy a tak tedy začnu. Narodil jsem se v roce 1948 (za což se rodičům omlouvám). Narodil jsem se jako bílý muž, což se mi dosud nepodařilo odstranit. V dětství jsem si chtěl hrát na indiány (za což se omlouvám), a proto jsem se zamazal hlínou. Hlíně se omlouvám, že jsem ji zneužil (doufám, že jsem ji neznásilnil). V dospívání jsem zjistil, že jsem normálně na holky, tedy heterosexuální (za což se omlouvám manželce).
Rád bych skácel sochu Aloise Jiráska, protože ve svých dílech velebil pouze bílé muže, jako například praotce Čecha a Psohlavce Kozinu. Je sice dobře, že kritizoval císaře Zikmunda, tu lišku ryšavou, ale na vztyčenou sochu to rozhodně nestačí. Navíc Praotec kolonizoval českou kotlinu, čímž ji znepřístupnil lidem afrického původu a tak je utlačil! Praotec má štěstí, že nikde nevisí jeho obraz, jinak by dnes už Praotec visel. (Obraz britské královny Alžběty II. taky sundali.)
Důchodcům a důchodkyním, kteří a které nepochopili a nepochopily, že nemají smysl pro humor, se omlouvám za to, že nemají smysl pro humor. Celý článek je jenom žert, což jsem nepochopil, za což se omlouvám.
Na bílých životech nezáleží?
V poslední době mě velmi urážejí fotbalisté afrického původu (cizím slovem černoši). V televizi vidím mnoho z nich, jak nosí blond melír nebo vůbec zlatý přeliv. To mě jako příslušníka „bílé rasy“ (nebo jak nám říkají) hluboce uráží. Chtějí nás tito čutálisté zesměšnit? Chtějí ukázat, že nám mohou brát naše blonďaté vlasy, součást naší kultury, a ještě se s nimi nedůstojně válet na hřišti?
Snaha těchto fotbalistů afrického původu je jasným znakem kolonizace bílé Evropy, na níž jsme si vždycky zakládali. Pronikají – aniž by se nám omluvili – do evropských fotbalových klubů a dokonce nás ironicky napodobují tím, že nosí podobné oděvy jako my! To je jako kdybychom si my kolem beder uvázali nitku nebo bambusovou sukénku! Taky by – zcela oprávněně! - protestovali a soud by nám to brzy zakázal.
Je třeba začít ničit sochy (pokud nějaké mají) a nedovolit, aby si měnili tváře a hlavy tak, aby vypadali jako my. (My to taky nesmíme dělat v pořadu Tvoje tvář má známý hlas.) Obávám se, že tento článek neuvidíte, protože buď bude vytištěn černým písmem na černém papíře, anebo bílým písmem na bílém papíře, to ještě jak se rozhodnou absolventky humanitních vysokých škol, které v posledních letech diktují, jak se má s bílými heterosexuálními muži nakládat. Nevěřte mýtu. Me too.
A co souhlasy?
Úplně stranou současných diskusí zůstává rovnoprávný souhlas se sexem, jak o tom nedávno byla vážná rozprava politiků. V Austrálii už výměna plínky při přebalování dětí musí probíhat s jejich souhlasem. A je to logické. H. je jejich a oni nemusí souhlasit s tím, aby je matka nebo otec odnesli. O výměně tělních tekutin nemluvě. U soulože by měl být právník. A nejen on. Měl by tam být i rozhodčí podobně jako při řeckořímském zápase, kdy soupeři jsou na zemi v různě propletených pozicích a rozhodčí klečí nebo leží na zemi vedle nich a sleduje, jestli to probíhá podle pravidel. Ono to časem taky nebude stačit a mělo by tam být video jako na důležitých fotbalových zápasech. Tam se rozhodčí podívá ve sporných situacích, jestli mužstvo dalo, nebo nedalo gól. To se při vyhodnocení soulože taky hodí. Jestli došlo až ke styku genitálií, anebo jestli třeba zapracovala obrana ženy a pánovi se to nepovedlo. Mně to připadá důležité, protože podle toho budou soudy rozhodovat, jestli ke znásilnění došlo, nebo nedošlo.
Někteří z vás se tomu smějí, ale to je přejde, když nebudou mít ke smíchu můj písemný souhlas. Můžete se mi smát, ale logicky jen s mým souhlasem. Mám na to právo! Teď půjdeme a zboříme nějaké sochy, abychom ukázali, že to myslíme vážně. Doufám, že někde ještě nějaké stojí.
Pošlete odkaz na tento článek
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %