Nevysvětlitelně jsem ve sváteční den 6. července probudila už po páté hodině. Za okny bylo světlo a bezmračná obloha byla příslibem pro horký letní den. Chvíli jsem se převalovala, vylézala z postele a střídavě se mrkla na íčko a z okna. Nakonec jsem usoudila, že se spaním je konec a nejlepší bude vyjít si ven. Sluníčko se snažilo vysušit rosu, ale moc se mu to nedařilo. Zatímco já jsem se snažila jít raději po chodníku, mokrá tráva vůbec nevadila zajícům popásajícím se mezi paneláky a trpělivě ukusujícím stébla jedno po druhém. Celá množina tří sídlištních zajíců ode mě dostala kolektivní jméno Ferda. Když přijede vnučka, hned se po nich shání a mívá z nevšední podívané velkou radost.
Co nejrychlejším krokem jsem se snažila dostat na kraj města. Hned za posledním domem se táhnou zlátnoucí lány a mezi nimi se vine polní cesta. Na obzoru někdy je a někdy zase není vidět hradba vrcholů Českého středohoří. V tuto časnou hodinku stály kopečky hezky vedle sebe jako vymalované, ozářené ranním slunkem. Královnu středohoří Milešovku se snažil políbit mráček. Ráda tudy chodím v každém ročním období, každé má něco do sebe. Ale přece jenom teď, kdy se zelené lány před očima mění ve zlato, sem tam protkané červenými máky, modrými chrpami či bílým rmenem, je nejkrásnější. Za chvíli přijedou zatím vyčkávající kombajny a pole změní v pichlavá strniště. Kdo by na to ale myslel právě teď, když je tak krásně?
Vyšlapovala jsem si, proti mně na obzoru Házmburk v nezvyklém pohledu. Po chvíli cesta uhýbá ostře doprava, zvolna stoupá a zdá se, že je téměř nekonečná. Znám ji velmi dobře, a přesto zas a znovu žasnu a divím se, jako bych tu byla poprvé. V krajině jsem po ránu byla úplně sama, v tuto dobu mě neprovázeli ani skřivánci. Slunce se do mě začínalo opírat a v duchu jsem se na sebe zlobila, že jsem nevyrazila dřív. Vystoupala jsem k nejvyššímu bodu s nejlepším výhledem a vyplašila káni, která rychle vyletěla do výše. Zřejmě jsme se trochu lekly obě. Chvíli jsem se rozhlížela a kochala barvičkami a po pořádném doušku vody se vydala na zpáteční cestu.
Dívala jsem se bůh ví kam, když mou pozornost přitáhl pohyb na cestě daleko přede mnou. Takovou siluetu znám jen z obrázků, že by? Chtělo se mi protřít oči, ale to bych ztratila drahocenné vteřinky, které nesmím promarnit! Instinktivně jsem navyklým pohybem hledáček fotoaparátu přiložila k oku a nevěřícně zírala. Nezdálo se mi to, spatřila jsem opravdovou živou lišku! V těchto místech bych ji opravdu nečekala. Byla tak daleko, že o mně asi nevěděla. Vydala se po cestě směrem ke mně a já jsem dychtivě mačkala spoušť. Prodleva mezi jednotlivými záběry se mi zdála nekonečná. Když už jsem doufala, že přijde tak blízko, aby fotky byly koukatelné, skokem zmizela ve vysoké řepce. Ozval se z ní ryk a liška si pravděpodobně ulovila snídani. Pózování se nekonalo. Také můj žaludek se začínal ozývat, slunce už nemilosrdně pálilo a bylo na čase zrychlit krok.
Cestou jsem přemýšlela o tom, že všechno má svůj čas. Kdybych vyšla z domova dřív, připravila bych se o toto setkání s liškou. Usoudila jsem, že všechno se událo tak, jak se udát mělo a tak je to v pořádku. Mou radost ze setkání s liškou navíc ještě umocnila skutečnost, že podobnou událost jen pár dní přede mnou zažila další íčkařka Elena a napsala o ní krásný článek s fotodokumentací. Je to náhoda?
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %