Moje kolegyně Marika tvrdí, že tento svět nevidí poprvé. Je přesvědčena, že před svým narozením tady byla čtyřikrát. Zná prý nějaký klíč, podle kterého je možné zjistit, zda člověk už někdy v minulosti byl králíkem, nebo brontosaurem.
Nabízí nám články a knihy, v nichž se dočteme o důkazech existence jednoho člověka v několika podobách v minulosti. Mávneme rukou a s mírnou ironií požadujeme odpověď na otázku: kdy a čím budu za 200 let? To se prý nedá jednoznačně určit, ale mohlo by pomoci, kdybychom si přáli, v čí kůži bychom svůj příští život chtěli strávit.
V situacích, kdy se mi nic nedařilo, všechno mi padalo z rukou, všichni okolo mě měli našlápnuto na špatnou náladu, jsem občas prohodila, že bych v příštím životě chtěla být naším psem. Má pravidelnou, na živiny a vitamíny zdravou stravu. Denně dostává pamlsky, z páníčkova talíře pokaždé ochutná několik soust. V bytě i na chalupě spí ve vybudovaném pelíšku, i na zemi se povaluje na několika teplých podložkách. Na chalupě se vyhřívá před rozpálenými krbovými kamny. Každé odpoledne běhá po louce, chytá míček, očmuchává stébla trávy, keře, stromy, kameny. Spokojenost projevuje přátelským poskakováním a vrtěním ocásku, tedy proutku. Když musí dostat nějakou pilulku, zabalíme ji do plátku šunčičky. Na vyšetřovacím stole u veterináře ho jemně držím, šeptám mu láskyplná uklidňující slůvka.
Náš pes a jeho páníček tvoří nerozlučnou dvojici. Sice slýchávám: "To jsem si nadrobil ke konci života. Strach o psa mě stojí několik let." Ale svého miláčka miluje. Co se manželovi vymklo z rukou, je fyzický kontakt. Od malička našeho psa hladí, šimrá, laská a pes si na to zvykl. Manžel se na křesle zkroutí jako paragraf, jen aby rukou dosáhl na psa ležícího na zádech s nožičkami vztyčenými a bříškem nastaveným na drbání. Nebo když psík pololeží, polosedí jako sfinga a nechá se drbat mezi ušima. Tato canisterapie je u nás prováděna od rána do večera. Drbat ležícího psa a sedět na židli u počítače je nápor hlavně na páteř. Kvůli psovi manžel trpí, naklání se, aby na kožíšek dosáhl, nebo alespoň psa držel za jeho trčící nožku. Občas toho má manžel dost a psa odhání. Jenže ten, vědom si faktu, že většinou svého pána oblomí, upře své psí oči a vytrvale bez pohnutí hraje hru - kdo to vydrží déle.
Dnes ráno manžel vstal špatnou nohou. Stále si něco brumlal, psa odháněl slovy: "Běž, nech mě být, nebudu tě šudlit. Jdi si za paničkou." Pes seděl jako vytesaný z mramoru a sledoval každý pohyb svého pána. "Neotravuj, nic nebude," trval na svém páníček. "Nestrkej mi ten studený čumák do ruky, nebudu tě drbat," ozývalo se z pokoje. "Jdi ven, nedívej se na mě," ozvalo se pro změnu. "Křikni na něj - místo! - on zaleze," nadhodila jsem povel, který zabere. Moje rada zůstala bez odpovědi, zato zaznělo: "Jdi už pryč. Nebudu tě šudlit. Myslím to vážně! Dám ti facku!" Rozchechtala jsem se na celý byt. "To je teda povel pro psa! Dám ti facku," a řvala jsem smíchy, až jsem se zalykala. "Ještě, že tomu ten pes nerozumí, dostal by z tvých pokynů deprese," pokračovala jsem a smála se ještě hodně dlouho.
Den pokračoval jako každý jiný. Odpoledne se pes pletl manželovi pod nohama, ten ho odháněl a já radila: "Dej mu facku, třeba poslechne."
Pes facku nedostal a já po tomto incidentu vím jedno jistě. V příštím životě už nechci být naším psem se stejným páníčkem. Co kdyby zase někdy měl špatnou náladu! Přece se kvůli jednomu pohlazení nenechám fackovat!
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %