Na přání šéfredaktora tohoto portálu, pana Jana Rašky, a po dohodě s ním otevírám novou rubriku – Jazykový koutek. Budu se v ní věnovat nejčastějším chybám v češtině, které jsem zaznamenala v televizních zprávách a reportážích, na některých webech i na tomto portále. Budou se týkat gramatiky i pravopisu. Odpovídám za většinu vybraných chyb a za jejich zpracování. Chyby jsem si rozdělila do několika tematických skupin, které budu postupně představovat. V této, počáteční, fázi není výběr konečný. Později mohu nacházet další chybné jevy.

V závěru každého koutku budu uvádět krátké citace z knížky Čeština nově od A do Ž, z rubriky nazvané Nenechte se zmást (Pravdová, M. /ed./. Academia, Lidové noviny, 2016.) K výše uvedeným jevům nebudou mít žádný vztah.

Potěší mne, když vás jazykový koutek zaujme.

Používání zájmen mě x mně

Tvary osobního zájmena „já“ pro 1. osobu jednotného čísla jsou ve 2. a 4. pádě „mě“ nebo „mne“, ve 3. a 6. pádě „mně“. Ve 3. pádě je možná a běžná i varianta „mi“.

Příklady:

2. pád: Beze mě/mne to nepůjde.

4. pád: Obrátil se na mě/mne s prosbou o pomoc.

3. pád: To mně/mi ani neříkej.

6. pád: O mně tam nemluvili.

Důvodem tohoto rozlišení je historický vývoj češtiny (https://prirucka. ujc.cas.cz).

Tvar „mne“ se užívá řidčeji než „mě“. Tvar „mi“ lze užít, pokud zájmeno nestojí za předložkou nebo na něm není důraz.

Příklady:

To mně/mi neukázali.

Mně to neukázali.

Máš něco proti mně?

Něco navíc

za to x zato: „Spojení předložky za a zájmena to lze psát jak dohromady, tak zvlášť. Podoba zato je náležitá pouze tehdy, když má funkci spojky odporovací: Pracoval pomalu, zato pečlivě. V ostatních případech se píšou oba výrazy odděleně: Hosté bojovali a dočkali se za to gólu. Soud měl za to, že obžaloba je přípustná“ (Pravdová, s. 130).

Úvodní foto: Jelínek, J; Styblík, V. Čtení o českém jazyku. Praha: SPN, 1971. Ilustrace Miloš Nesvadba.