Ano, rok se s rokem sešel a je tady 17. červenec 2021 a my odjíždíme na týden do Blatné. Je to naše srdeční záležitost, tuto cestu podnikáme pravidelně už nejméně patnáct let. Celou dobu s námi jezdí i naše dospělá dcera, která si to zatím nikdy nenechala ujít. Jen jsme to zkrátili na jeden týden. Naše auto bylo opět narvané vším, bez čeho bychom se prostě neobešli. Nevím, jestli jsem se o tom někde zmínila, ale už pár let s námi kromě pejsků, letos jen pejska, cestují i králice Suny a morčice Barbora. Počasí tu sobotu bylo teplé a v odpoledních hodinách slibovalo déšť. Ten se dostavil hned po vybalení našich věcí a druhá dávka přišla večer a to stálo za to, lilo jako z konve. Následující týden ovšem proběhl v nesnesitelných vedrech a z nebe  nespadla ani kapička.

Trasu máme už pár let také stále stejnou. Letos se nám to prodloužilo o objížďku, takže do Blatné jsme dorazili o trochu déle. Po přivítání s majiteli našeho domečku jsme převzali klíče a šťastní a unavení přistáli konečně na tom správném místě. Nebudu vás nudit našimi denními aktivitami, do jednoho týdne se vešlo několik procházek kolem nedalekých rybníků, jeden výlet do lesa na houby ( úspěšný, houby opravdu rostly), další výlet do skanzenu v Chanovicích a v neposlední řadě tradiční páteční rozloučení v zámecké zahradě v Blatné. Takové množství daňků, jako letos, jsme tam za ta léta ještě neviděli.

Týden utekl jako voda, v sobotu jsme se rozloučili  s přáteli a vyrazili k domovu. Tentokrát jsme jeli trochu jinou trasu, protože jsem si ve svém rodišti u sestry chtěla vyzvednout slivovičku. No, uznejte, taková pravá slivovička za trochu zajížďky přece stojí. Domů jsme dorazili sice unavení, ale spokojení.  

Celý týden jsem samozřejmě fotila, zvu vás tedy na takovou malou procházku jedné obyčejné rodiny. Jedná se jen o Blatnou, zážitky z výletů dodám později. Fotek je víc, týden je týden. Taky se vám zdá, že ten život ubíhá nějak rychleji? Přeji všem  pohodový srpen.