Moje nezapomenutelné prázdniny: U vody

Próza/poezie

Moje nezapomenutelné prázdniny: U vody

Datum: 22. 8. 2021

Diskuze: 9

Autor: Pavel Marhan

Školní prázdniny nás provází po celou školní docházku, spolu se školními výlety. S letními prázdninami, které se pomalu ale jistě přibližují svému konci, se mi vybavuje mnoho zajímavých příběhů a vzpomínek na zážitky ze školních výletů. Na výlety pořádané na konci školního roku, většinou na konci června těsně před vysvědčením, jsme se moc těšili stejně jako na jakékoliv prázdniny. Byly vítaným zpestřením výuky a možností odjet mimo město do přírody. V nižších třídách základní školy autobusem více za památkami, s přibývajícím věkem na turistické pochody. Vzpomenu krátce na jeden turistický pobyt se školou, který mi natrvalo utkvěl v paměti!

Na samém konci června jsem jela se svou třídou 9. A na dvoudenní školní výlet, vlastně pobyt, na Sázavu. Spalo se ve stanech na louce poblíž chaty i v chatě samé. To víte, školní výlet, navíc vlastně rozlučkový a třicet nevycválaných puberťáků a puberťaček. Počasí nám přálo, po horkých dnech následovaly teplé noci a nebylo tedy divu, protože řeka byla opravdu blízko, že platil striktní zákaz vstupu do řeky a koupání, nejen pro neplavce, bez dozoru. No, jak byl asi dodržován, si dovedete představit.

Většina dětí plavat uměla, ale přece jen tři smutné „duše“ postávaly na břehu či se brouzdaly na mělčině. Mezi nimi i moje nejlepší kamarádka. Navrhla jsem, že jestli chce, že ji plavat naučím. S vodou si rozumím od útlého věku a plavání mi nečinilo problém. Po chvilce váhání učení začalo a v té chvíli bylo rozhodnuto. Netrvalo dlouho a druzí dva spolužáci se chtěli naučit plavat také. Řeku jsem během těch dvou dnů téměř neopouštěla, mimo nutné přestávky na jídlo, spaní apod., na rozdíl od dozoru, který se vystřídat mohl, ale podařilo se. Do odjezdu domů se všichni tři spolužáci nejen naučili splývat, ale i plavat „prsa“, a tudíž nepadat ke dnu jako cihla.

A tak, i když jsem si tenkrát jiných radovánek moc neužila, byl to můj nejhezčí školní výlet, potažmo prázdninový pobyt. Také rádi vzpomínáte na školní léta se všemi radostmi i starostmi?
Studentům přeji báječné prázdniny a absolventům příjemné vzpomínání.

| Můj příběh | Soutěž: Nezapomenutelné prázdníny

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

9 komentářů

Dana Kolářová 24.8.2021 19:56

Soni, díky a máš pravdu. Byl to bezva pocit. Na rozloučenou z nás byla třída plavců. :-)

Soňa Prachfeldová 23.8.2021 19:53

Díky článku jsem také začala vzpomínat na školní výlety, bylo to hezké a co cetek jsem vždy přivezla domů, jako upomínkvé dárečky. Maminka se rozplývala. Plavání je důležité a také přináší moc radosti. Danuško, určitě tě to hřálo, že jsi své znalosti v plavání úspěšně předala kamarádce i druhým.

Dana Kolářová 23.8.2021 19:18

Děkuji všem za milá slova.

Marie Seitlová 22.8.2021 20:03

Při čtení tvého článku jsem si zavzpomínala na své školní výlety, byli to krásné léta.

Marie Novotná 22.8.2021 19:54

Je to tak dávno. Nejvíce vzpomínám na rozlučkový pobyt z učňáku.Ta nejpřísnější učitelka se naráz stala fantastickou skoro kamarádkou. :-)

Dalibor Polanský 22.8.2021 18:36

S přibývajícím věkem se vynořuje čím dál víc vzpomínek a je zajímavé, že jenom ty hezké. Holt, selektivní paměť. :)

Zuzana Pivcová 22.8.2021 16:25

Plavat jsem se naučila od Marcely na lomnickém koupališti ve 2. třídě. Bylo to tam samozřejmé jako lyžování nebo bruslení. Zato neumím jezdit na kole, což je o mně známo. Díky za hezké vyprávění.

Daniela Řeřichová 22.8.2021 10:13

To je moc hezký příběh. Ráda si vybavuji vzpomínky na školní léta. V rámci školních výletů jsme často navštěvovali hrady a zámky či jezdívali parníkem na Slapy. V deváté třídě to byl dvoudenní puťák s mnoha dobrodružstvími. Zdá se mi, že dnešní děti takové společné zážitky moc nemají.

Jitka Hašková 22.8.2021 09:26

Za mě moc školních výletů nebylo, jenom jednodenní, ráno odjezd, odpoledne návrat. Vzpomínám na ten poslední, už na gymplu, ani nevím ve kterém ročníku, když jsme byli na Máchově jezeře, jeli jsme parníkem a byli jsme na Bezdězu, samozřejmost tenkrát bylo mít jídlo z domova sebou. Bylo to kolem roku 1960.