Psal se rok 1948, bylo mi 10 roků a měl jsem po těle četné "boláky" a podezření na čený kašel. Pan doktor dopororučil rodičům, že by to chtělo na čas změnit povětří, a tak mě otec odvezl o pázdninách naší Aerovkou do Přerova vzdáleného přes 200 kilometrů, kde se narodil a žila tam jeho sestra. Nechtělo se mi odjet od kamarádů, ale neprotestoval jsem a těšil se na bratrance Karla, který byl starší o 4 roky.
Hodná teta se mě po příjezdu zeptala, které jídlo mi chutná nejvíc, řekl jsem, že rajská omáčka, a tak ji hned uvařila. Dostal jsem plný talíř, ale nebyla na sladko, jak ji dělala maminka, a nechutnala mi vůbec.Nechtěl jsem tetu urazit a přesto, že jsem se až potil, vše jsem dojedl, ale přídavek jsem honem odmítl. Byla sobota a tetina nás poslala na plovárnu se umýt. Bratránka jsem varoval, že mám boláky, ale on namydlil žínku mýdlem na praní a celé tělo mi doslova odrbal a já ani nestačil protestovat. Kupodivu drsná desinfekce zapůsobila zázračně, boláky zmizely a ani jsem už nekašlal.
Přerov byl pro kluka ze vsi velkoměstem, a tak jsem si ho s kamarády Karla užíval. Ať to byla návštěva muzea, cyklistických a motocyklových závodů a o Dni železničářů jsem na sportovním odpoledni viděl běžet Emila Zátopka a fotbalistu Bicana, který málem přerazil míčem břevno brány. Jako malý jsem se topil a měl hrůzu z hloubky. Karel mi nafoukl plavací kolo a že poplavem po Bečvě vybagrované na hloubku 3 metry. Bratránek plaval za mnou, já najednou zjistil, že kolo je prázdné, a začal zmatkovat, Karel se smál a volal, že mi ho vypustil už dávno, a já se rázem naučil plavat.
Radovánky mi pokazilo,.když na týden přijel bratr otce, kněz páter Jan. Ten nás stále napomínal, a když jsme mu chodili kupovat Vincentku, přepisovali jsme účtenku, aby nám zbylo na zmrzlinu Babička, která i ze mě chtěla mít kněze, se prořekla, že jsem ministrant, a tím mi nastala nemilá povinnost. Strýc mě vzbudil v 5 ráno a šli jsme sloužit mši. Po mši šel strýc na snídani k jeptiškám do kláštera, Na mě pozapomněli, já seděl na chodbě hladový a už tenkrát mi bylo líto hezkých holek novicek, že z nich budou řádové sestry. Po cestě mě strýc napomínal, že jsem cinkl džbánkem o pohár a jestli jsem to neudělal naschvál. Karel se mi smál, protože by musel ministrovat on, a oba jsme rádi vyprovodili strýce na nádraží, když se vracel do Prahy. Na posledních 14 dnů jel Karel k nám a já mu naopak ukázal, jak se žije na vsi. I další prázdniny jsem strávil v Přerově a dodnes s Karlem v telefonu na společné prázdniny rádi vzpomínáme, a to je bratranci už 87 a mně 83.
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
