Moje léto 2021- Výlet s i60 do Roudnice nad Labem
Dnes se vrátíme v čase zpátky na samý začátek léta. Zpětný chod zastavíme až u dne s datem 17. června. Toho dne se uskutečnilo mini setkání i60 spojené s výletem do Roudnice nad Labem.
Nápad pozvat zájemce do „mého“ města se mi v hlavě vylíhl při prvním velkém a úspěšném "pokovidovém" setkání v Prokopském údolí, vyhlášeného redakcí i60. A bez meškání jsem ho také přednesla zúčastněným a posléze vyhlásila na webu. Připravila jsem program podle mého nejlepšího svědomí, netušila jsem však, že hlavní bod - prohlídku zámku – budeme muset vypustit. Záměr nám totiž zhatili filmaři, kteří zámek zrovna obsadili a měli samozřejmě přednost. Nám to nakonec vlastně ani nevadilo. 17. červen připadl zrovna na jeden z mála opravdově letně horkých dnů letošního léta. Pokusila jsem se vést naši skupinku tak, abychom se přímému slunci pokud možno vyhýbaly.
Na nádraží přivezly vlaky Jitku, Jarku, Marušku, Olinku a Helenu, bylo nás tedy šest. Prohlídku města jsme zahájily v našem novém a pěkném infocentru, kde si jednak děvčata odložila batohy a jednak jsme si prohlédly výstavu obrazů australského malíře Lukose Hey „New Visions – Roudnice nad Labem 2021“. Odtud jsme se vydaly na městskou hlásku. Tato bílá věž s vyhlídkovým ochozem je jediným pozůstatkem opevnění staré Roudnice. Obhlédly jsme město pěkně z výšky a pomalu se blížil čas oběda. Už se stalo zvykem, že všechny návštěvy vodím do Zámecké restaurace a tento zvyk nebyl porušen ani tentokrát. S plnými bříšky jsme pokračovaly k rozhledně. Ano, ve městě, přesněji řečeno malý kousíček nad ním, máme v parku rozhlednu. Ta se směle může řadit k raritám, protože s nadmořskou výškou 230 m se řadí k nejníže položeným rozhlednám u nás. Děvčata mohou potvrdit, že výhled z ní na město se zámkem a věžemi i České středohoří na obzoru stojí za trochu námahy. Pohled na druhou stranu k Řípu bohužel časem vzal úplně za své. Z rozhledny jsme se vrátily dolů do města a zaslouženě se usadily ve známé kavárně Dortletka.
Před rozloučením nás čekal ještě hlavní bod programu, a sice Augustiniánský klášter s kostelem Narození Panny Marie, založený v roce 1333 biskupem Janem IV. z Dražic. Klášter byl pobořen a vypálen husity při tažení Jana Žižky z Trocnova z Litoměřic do Prahy. Následky jsou vidět dodnes. V roce 1725 se dočkal přestavby ve stylu tzv. barokní gotiky nejvýznamnějším severočeským architektem té doby, Octavianem Broggiem. Při prohlídce s průvodcem jsme nahlédly i podzemnímu jezírku. Zatímco v kostele byl příjemný chládek, venku se zatím rozhořel pořádný letní den. Raději jsme sešly k Labi a zbývající chvíli do odjezdu vlaku poseděly a propovídaly ve stínu pod stromem. Zazpívaly jsme si i Já mám mou panenku v Roudnici ...
Já mám mou panenku v Roudnici, zpívá Jára Pospíšil
Děkuji, holky, že jste přijely i z dálky, ráda jsem vám moje město ukázala.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %