Bylo hezké i když chladné zářijové ráno, které ovšem ukazovalo, že celý den bude krásný.
V autobuse, kterým jsem jela do blízkého městečka, jsem seděla jako pasažér úplně sama. Řidičkou byla velice mladá milá paní a hned na další sedadlo si sedl starší pán. Začali si spolu povídat, jak je málo řidičů. Konkrétně u jejich firmy chybí šest řidičů autobusů a pět řidičů na nákladní dálkovou přepravu.
Pán říká: "Je mi už 69 let, ale stále brigádničím jako řidič, ale už mne to unavuje. Vím, mám víc peněz, mohu si mnohé dovolit, ale kdybych ty peníze neměl, tak to nekoupím. A takových téměř sedmdesátníků, kteří přesluhujem, je v naší firmě hodně a všichni si říkáme - je nám to zapotřebí? Jenže mladí nejsou, a tak nás naše vedení vždy přemluví, abychom dělali dál..."
A já jsem už zanedlouho u své dobré známé a ta mi mimo jiné povídá, že u nich ještě stojí lány obilí a to už je 7. září. A dodává: "Včera jsem byla ve svém rodišti na Vysočině a tam už jsou žně dávno hotové. U nás prý je nedostatek řidičů kombajnů..."
Po chvíli ovšem dodává: "Jenže jsou zde potřeba i prodavačky a řemeslníci ve všech oborech..."
Jdu zpět pěšky delší cestou na autobus a z menší restaurace vycházejí tři muži v montérkách ze svačiny a povídají si mezi sebou: "Tak my dřeme od nevidím do nevidím a zde vysedávají mladí a zdraví příslušníci etnika, kteří nemusí pracovat a mají se líp než my, protože jsou státem velice dobře zabezpečeni."
Je skutečně i dnes nádherný den plný sluníčka a já zde budu mít 14letého vnuka, který mi pomůže posekat vzrostlou trávu ve svahu - v rovince jsem to posekala elektrickou sekačkou, ale svah mi přerostl a na tu už je moje sekačka slabá. Druhý 12letý vnuk mi pomůže vykopat brambory...
Když jsem pro oba malé vnoučky začala občas chodit do mateřské školy, tak se mne nejdříve ptali - kde mám auto?
Já na to: "Děti, já to vedu po staru, my budeme chodit pěšky - auto nemám..."
A tak jsem vždy šli hezky společně, povídali si, zastavili se na dvou dětských hřištích a byly to vždy nádherné i vzájemně obohacující cesty s oběma vnoučky...
Loni jsem s 11letým vnoučkem sázela brambory. A on mi řekl, že druhá babička s dědečkem mají sazeč - já zase na to - oni mají víc polí, tak musí být traktor. Já mám jen zahrádku, tak nám to stačí dělat po staru motykou - zvládli jsme to společně a moc se mu tato práce líbila, protože ji ještě nikdy neviděl. Když jsme brambory loni vykopávali, zase mi řekl, že druhá babička s dědečkem mají na tuto práce menší traktor s čertem...
Já zase na to, že mám brambor málo, tak nám na to postačí motyka - zvládli jsme to.
V současnosti mám čtyři nejmladší vnoučata na 8letém gymnaziu, ale všichni jsou vedeni i k manuální práci a k brigádám. Jedna vnučka už druhým rokem provází ve Sloupsko-šošůvských jeskyních, další vnuk chodí také na brigády.
Říká: "Rád poznávám těžkou manuální práci, alespoň mne to motivuje abych se víc učil a dostal se na vysokou školu..."
Pomáhají mi i občas umýt okna, pověsí záclony, někdy pomohou i s větším úklidem, vařením nebo pečením.
Ale užíváme si stále kratších nebo delších výletů - ovšem jak vnoučátkům přibývají roky, tak už mám stále méně a méně jejich foteček...
Když tak vidím některé současné děti, jak bezcílně bloumají ulicemi, tak jsem velmi ráda za to, že ve svém dětství jsem pomáhala rodičům jak na polích, tak ve chlévech. Chodila jsem ráda i s ostatními na školní polní podzimní brigády nebo pomáhat společně se spolužáky sázet v lesích stromky. Ale obzvláště jsem moc ráda za to, že všechna moje vnoučátka jsou vedena i k té potřebné manuální práci, a tak nepotřebují jen neustále ťukat a dívat se do chytrých mobilů.
A protože chodím převážně pěšky, tak vidím, že těch pracovitějších lidí stále víc ubývá a spíše přibývá jen těch lelkujících, kteří jsou celkem dobře sociálně zabezpečeni...
Ale abych se zase vrátila k nedostatku řidičů z povolání.
Nechci být špatným prorokem, ale autobusy s dětmi do škol budou potřebné stále - kéž by se našlo víc mladších řidičů, kteří by s nimi také velmi rádi jezdili.
Vybavuje se mi písnička ze 70tých let Ladislava Vodičky - toho času zpíval o tom, jak těžkou práci má řidič, co všechno musí znát a zvládat...
Píši jen kousek upravené písně:
"Řidič ten tvrdý chleba má...
...chce to jen pevnou vůli a kus svého srdce dát. Protože sednout za volant jen pořádný člověk smí, to ví přece i každý řidič sváteční"
PS. Tehdy autor ovšem ani netušil, jak skutečně tvrdý chleba bude mít dnešní řidič...
Pošlete odkaz na tento článek
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka?…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Máte rádi poštu? Myslím jako instituci? Já ne. Jsem moc ráda, že…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Asi jako každé dítě, i já jsem…
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %