Šla jsem proti směru naučné stezky, takže z mého pohledu začínám u stanice MHD Satalická obora, kolem kaple sv. Anny, kde je vstup do samotné obory. Příjemnou širokou cestou procházím Satalickou bažantnici. Bažanti jsou už asi někde jinde, není žádný vidět. Satalický háj a Vinořský park spojuje nádherná kaštanová alej, která v roce 2012 usilovala o titul Alej roku. Nevyšlo to. Kaštanům jsem neodolala a batůžek jsem poněkud zaplnila. Snad se vnučce budou hodit. Opouštím již podzimně naladěnou alej a dostávám se do místa nazvaného „Pod hradištěm“. Je to místo archeologických nálezů a na kopci skutečně bylo slovanské hradiště. Valy ohraničující hradiště jsou patrné – píše se o tom, nevím, nelezla jsem tam. Pokračuji dál po žluté značce a přicházím k rybníku. Rybník U Kamenného Stolu dostal svůj název podle skály. Skála v sobě obsahuje uměle vytvořené a pravděpodobně dost staré prohlubně, o kterých se neví, proč, ani kdy vznikly. Stejně tak není známo, kdo je udělal. Vypadají jako oltáříčky. Přicházím k dalšímu rybníku, ten se jmenuje U Pohanků, tady končí první část procházky.

Kdo by nechtěl jít dál – druhá část cesty po opuštění Vinoře je náročnější a členitější, může se zde odbočit směrem ke kostelu Povýšení sv. Kříže na hlavní silnici, kde je zastávka MHD. Kromě kostela, tu je i zámek, bohužel nepřístupný, spravuje ho Ministerstvo vnitra ČR. Vinoř má i další zajímavosti, např. podzemní chodby, o kterých se hovoří v souvislosti s katakombami, které mají spojovat Prahu se Starou Boleslaví, jelikož Vinoří prochází „císařská cesta“ směrem ke St. Boleslavi.  Mě teda víc překvapila tramvaj, která je v areálu nějaké firmy. Ve Vinoři totiž nikdy tramvaj nejezdila. Ale teď tu je….

Kdo bude pokračovat dál až na Jenštejn (celá cesta je asi 6km), projde ulicí V Podskalí. Tady je krásné místo na odpočinek. Hřiště pro malé i větší děti, stoly a lavice, prostě místo pro malý piknik. Jdu dál stále po žluté kolem skal, kde je lezecká stěna Vinořské písky. Dnes tu nikdo netrénoval, škoda. Docela mě rozesmály houby na stromě – jsou jako schůdky a v souvislosti s lezeckou stěnou mi to přišlo k smíchu. Dále kolem Cukrovarského rybníka, koukám, po cukrovaru se slehla zem. U nás v Čakovicích ještě stojí, i když už svému účelu dávno neslouží.  Ještě vyfotit kapličku… a pozor, žlutá vede jinam, na Jenštejn musím po červené. Tady podél potoka je cesta horší, přes kořeny a ve svahu. Mám štěstí, po dešti to tady musí pěkně klouzat. Lesík končí u Domova seniorů a dál se jde po silnici. Ještě si nasbírám pár ořechů a za chvíli vidím zříceninu hradu Jenštejn. Paráda, jsem v cíli. Z vodního hradu ze 14. století zbylo jen kousek brány, obvodní zeď paláce a věž. Z věže je prý parádní rozhled – tak jsme tu v pěkné rovině. Je možné vidět Házmburk, Říp, Milešovku, Bezděz, Ještěd a i Krkonoše. Je otevřeno pátek - neděle, takže mám smolíka.  
Zpět volím přiblížení autobusem, mohla bych se vrátit k rozcestí a jít po té žluté, ale sluníčko je už nízko a nic se nemá přehánět.

P. S.: Píši „já“, jelikož Roman je v práci J. Byla to moje sólo akce.

Informace čerpány z tabulí naučné stezky