Bývá náš pokročilý věk vždy výhodou?

Bývá náš pokročilý věk vždy výhodou?
foto: Pixabay.com

„Stáří má mnoho předností. Marně se však snažím si na některou vzpomenout.“

William Somerset Maugham, britský dramatik, romanopisec a povídkář

 

Tak já to zase takto dramaticky nevidím. A hlavně se mi nechce o pokračujícím věku příliš a často přemýšlet. Vkradl se nepozorovaně a nutno přiznat, že i proti mojí vůli. Ale když už tu je, musím ho vzít na vědomí a zkusit se s ním popasovat a najít v něm i nějakou tu výhodu.

Jsi starý? Tak běž a žij. To je myšlenka kohosi neznámého, na kterou jsem narazil na webu. A nutno říci, že se stářím není v nějakém příkrém rozporu. Se stářím obvykle přichází i zobecněná zkušenost a mnohdy i moudrý nadhled nad událostmi současného světa. Tedy, občas kromě moudrosti přichází s  pokročilým věkem i skleróza a zřídka i demence, ale proč hned myslet na to nejhorší.

Zestárnout není žádné umění. Umění je ovšem v  tomto faktu najít něco přiměřeně pozitivního. Pokud se chceme trochu ohlédnout za svým životem, za jeho průběhem, zhodnotit celoživotní zkušenosti a snažit se je v  současnosti nějak využít ve svůj prospěch, musíme nejdřív zestárnout. To je fakt zcela nezpochybnitelný. Mládí se nemá kam ohlížet. Má vše před sebou. To ohlédnutí je právě jedna z výhod našeho věku. Kdo se ovšem stále dívá kupředu v očekávání oněch mytických světlých zítřků, tak ten má smůlu. Uniká mu současnost, se kterou není schopen se v tom případě reálně identifikovat.

Nekoukejme v tomto pozdním věku příliš na čas. Čas i stáří jsou pojmy velmi relativní. Někdo je totiž už starý v mladém věku.

Nespornou výhodou stáří je hlavně fakt, že už nemusíme zatěžovat tělo i ducha usilovnou prací, abychom uživili sebe, svou rodinu a celý státní aparát. Toho si, alespoň já, cením úplně nejvíc. Umožní mi to totiž realizovat onu výše uvedenou myšlenku, totiž – běž a žij!

A tak se snažím žít. Někdy to jde ztěžka, ale vědomí určité svobody stáří mě vždy probouzí k novému životu. Nemusím většinou dělat vůbec nic nutného, kromě uspokojení svých základních životních potřeb. Třeba se jen dívat z okna a poslouchat, jak štěbetají ptáci. Nebo si sednout k počítači a napsat pro íčko nějakou soutěžní glosu. Nebo raději fejeton. A při tom být rád, že jsem pořád na světě, že existují přátelé a také rodina, kterou mohu sledovat a radovat se z jejího života.

Stáří je rozporuplné. Je plné zkušeností i nastřádané moudrosti, někdy i zmaru a využívání našeho zdravotnického systému. Ale také víry v život a ve svobodu svého konání.

Tuto úvahu jsem začal citátem a citátem ji také ukončím. Jeho autorem je římský filozof, politik a básník Lucius Annaeus Seneca. Napsal:

 „Život je jako hra. Nezáleží na tom, jak dlouho trvalo představení,

ale na tom, jak dobře bylo zahráno.“

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
25 komentářů
Alena Švancarová
Zestárnout není umění,umění je to nést.Werich
Rostislav Mraček
I na tomto příspěvku je vidět, jak Vám psaní jde, i že Vás baví. Přeji Vám, ať můžete ještě mnohokrát pobavit i nás, čtenáře.
Alena Švancarová
Hezky napsané.
Vlasta Ledlová
Sympatická úvaha vhodná na portál pro aktivní seniory. I my máme ještě kus života před sebou, tak proč si ho neužít.
Jan Zelenka
Přesně tak, Soňo. I když to žití občas bolí, máme pořád ještě co dávat. Ještě jednou vám všem děkuji za ohlasy.
Soňa Prachfeldová
Hezky jsem si početla, když odmyslíme občasné bolístky a pořád to ještě trochu jde, tak stojí za to žít a radovat se z toho žití, které nám je dopřáno.
Martina Růžičková
Moc hezké zamyšlení. Jako ta vaše vždycky.
Jan Zelenka
Věrko, pamatuji si ledacos, hlavně to, co nemusím.?
Martin Vrba
Puberta byla také blbé období, z té i z té zastydlé se dá přece jen po čase vybřednout, ale stáří je už jen horší a horší a máme ho až do smrti. Na stáří nevidím nic povznášejícího a ani nevěřím, že člověk nějak moc ve stáří zmoudří, opak je pravdou, demence je podle všech statistik naše budoucnost. A tak jsem dodatečně rád, že jsem chytil ještě kolem padesátky druhou mízu. Že jsem „zestárl“, jsem poznal v zaměstnání už kolem čtyřicítky, celý život jsem dělal už od školy baviče všech kolektivů, těch vrstevníků i těch starších spolupracovníků. Pak, když mi bylo těch asi 40, tak do zaměstnání nastoupilo asi šest vysokoškoláků a ti rázem dali najevo, že pro ně jsem dědek a že oni od té chvíle budou podnikovou zábavu organizovat už oni. Stal jsem se odkecanou „primadonou“. Další mízu už asi nechytnu, to spíš jen covida, tak jsem pro jistotu očkovanej a i jinak se snažím na mnoho věcí reagovat spíše už jen smíchem pro sebe a do sebe tak, že sérum na všechno nedůležité. :)
Zuzana Pivcová
Vnímám Váš příspěvek jako takřka odborně filozofické a zároveň poetické zamyšlení nad vyšším věkem. Mám dost o čem přemýšlet a děkuji.
Jan Zelenka
Ještě jednou díky vám. Ano, paní Valeriánová, mlha se střídá se sluncem, jen to slunce přinese občas místo pozitivní nálady nostalgii. Ale žijeme, každý podle svého.
Elena Valeriánová
Stáří?! Ne každého čeká, ne každý se ho dožije. A je jen na nás jaké bude. Někdy je mi smutno, jindy veselo, ale to bylo i před mnoha lety. Chtěla bych stáří barevné jak podzim, někdy však je pouze mlha a barvy nejsou vidět. A pak prosvitne mlhou slunce a je mi zase v tom podzimu hezky. Pane Zelenko, moc pěkná úvaha.
Marie Ženatová
Díky za nádhernou úvahu i skvělé citáty*
Věra Ježková
Jendo, moc hezké. Už jsme si na tohle téma hodně povídali, jak si možná pamatuješ. :-)
Jana Hošková
Hezké zamyšlení :-))
Jan Zelenka
Milé dámy i Františku, velký dík za vaše komentáře. Mám za sebou pár infarktů, operaci páteře a celoživotní zdravotní problémy. Možná právě proto jsem žil velmi aktivně a jezdil se ženou po světě. Možná právě proto jsem si na problémy zvykl a snažím se žít podle toho posledního citátu. Ještě jednou dík a ať vás nějaké bolístky příliš nerozhodí. Patří k našemu věku. Do vánoc by měla vyjít moje další kniha. Pak se uvidí.
Jana Šenbergerová
Znám mnoho těch, kteří ho nezakusili. Vážím si každé hodiny, kdy já mohu. Se srdcem nemocným, kostmi bolavými, ale duší lehkou, jako by jí nebyly už tisíce let. I kdyby o tom napsal každý čtenář íčka, nikdy to nebude stejné, ale vždy to bude zajímavé, jak vnímáme své pozemské bytí.
Libuše Křapová
Mně můj věk vyhovuje. Jak napsal autor - nic nemusím - všechno můžu. Pokud já chci. A že mne občas někde dloubne? No a?
Jitka Hašková
Výborně a moudře napsané.
Eva Mužíková
Kéž by moje další léta pokračovala v podobných kolejích. Ten poslední citát se mi moc líbí.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše