Kde domov můj
Ilustrační foto: Pixabay

Pokud má člověk domov, v něm milující rodiče, sourozence, příbuzné a dobré přátele, je to moc fajn. Kdo neměl hezký domov, cítí se tak trochu vykolejený. Pokud jsme dále od domova z různých důvodů, moc rádi se tam vracíme.

Někdo domov opustí s přáním mít se lépe, vydělat hodně peněz a to už domov opouští na vzdálenost větší. Když se mu někde za hranicemi zadaří, tak se vrací domů jenom proto, aby se pochlubil a domov se mu zdá nanicovatý a chudý, někdy se za něj i stydí. Rodiče jsou šťastní, když se jejich děti v jejich rodném domě sejdou. Začíná se to ale stávat opravdu zřídka.

Děti si vytváří domovy vlastní. Někdy sice starý domov navštíví, ale opravdu už nakrátko.

Když zůstanou rodiče ve svém rodném domě sami,domov ztrácí na hodnotě, a když někdy odejde i partner, ten druhý cítí, že už to domov vlastně žádný není. Děti si opečovávají svoje domovy, aniž si uvědomuji, že se všechno může opakovat.

Na svůj domov už zapomínají a o toho, kdo v tom domě zůstal, se někdy odmítají starat, i když to ten člověk někdy nejvíce potřebuje.

To přísloví už nějak přestává plati, protože všude dobře, ale ve starém domově už ne.

Strčí tedy zbývajícího rodiče do domova důchodců, protože nemají čas se o něho starat. Rodný dům prodají, aby si mohli užívat peníze. Maminka, nebo tatínek si v domově důchodců můžou jenom postesknout: "Kde domov můj."

Někteří lidé se ve stáří do rodných míst nostalgicky vracejí a říkají si, že tady byl jejich rodný kraj a domov. Nostalgie je to ale falešná.

Jestli má to přísloví platit na celý stát, tak to už neplatí vůbec. Příslušnost k rodné zemi už vůbec nikdo necítí a hlavně jde tam, kde si existenčně polepší, ať je to třeba za polární kruh. A vězte, že když se dobře zabezpečí, na rodnou zem nemyslí vůbec. 

P.S.: Vím, že je to ten horší scénář a že namítnete, že máte rodinu šťastnou a bez problémů, tak věřte, že vám to moc přeji. A přeji vám, aby se vaše rodiny o vánocích v domově sešly a hezky jste si to užili.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
17 komentářů
Olga Štolbová
Ahoj Hani, čtu až teď a docela jsi mě dostala, ale vlastně, i ti ostatní. Ten článek je přece o tobě a o tvém smutku a strachu ze samoty. Věřím, že jsi už moc dlouho sama a je ti z toho smutno, ale jen ty sama se musíš vzchopit a nařídit si nějakou malou radost. Tolik hezkých článků jsi napsala, takže máš i hezké vzpomínky. K těm se vracej a to nehezké si zakaž. Zase přijdou pěkné dny, vysvitne sluníčko a bude líp. Moc ráda bych se s tebou někdy viděla, určitě spolu něco vymyslíme. Jen co přestane ten hnusný kovid. Ozvu se ti, mám tě v přátelích. ♥
Hana Šimková
Kdo z vás nikdy neslyšel o takových případech o kterých jsem psala, ať se přihlásí. Buďte rádi, že se vás to netýká. Ještě jednou zdůrazňuji, že vám to přeji a doufám, že moje omluva už bude stačit.
Zdenka Jírová
Mám tři domovy : za prvé svou vlast, které si vážím a miluji ji, za druhé své rodiště, kam se ráda vracím a mám ho ráda a za třetí své město, ve kterém žiji téměř celý život. Nic z toho bych neměnila.
Daniela Řeřichová
To je smutný text. Stává se. Každý máme jiné zkušenosti. Ale znám opačné situace, že lidé za velkou louží mají domov stále v Čechách, že se rodiče a děti o sebe starají a s důvěrou zůstávají ve svém milovaném domě. Pro mne je domovem tato zem ve chvílích radosti i bolesti. Tak to měli i moji předkové.
Irena Mertová
Ráda se vracím podívat na místa rodiště a dřívějšího domova - nic falešného na tom nevidím. Ani naštěstí neznám ve svém blízkém okolí lidi, kteří by takový vztah, jak je uvedeno v článku, k domovu, vlasti a rodičům měli. ..
Jitka Hrůšová
Také děkuji za Váš článek a myslím si, že píšete, jak cítíte, a nepřetvařujete se. Sama pocházím z dysfunkční rodiny, otec maminku a mne tyranizoval. Doma se nesmělo topit (teplota uvnitř se pohybovala okolo 11 stupňů Celsia), nesměla se pouštět voda, natož teplá, i jídlo bylo dost omezeno. S maminkou jsme zažily hlad, otec si naopak užíval života (exotické dovolené a dobré jídlo). To všechno se odehrávalo v 70. a 80. letech 20. století. Přesto maminka otce nikdy neopustila, nevěděla kam jít, její nízký plat pokryl jeho potřeby, on sám nepřispíval téměř na nic. Z tohoto tzv. domova jsem utekla do nejdříve. Dodnes se potýkám s těžkými psychickými i fyzickými následky. Teplo domova jsem nezažila a ani se k rodičům nikdy nevrátila.
Hana Rypáčková
Myslím si o sobě, že jsem doma všude tam, kde si vybalím kufr . Ale teď ve stáří si domova vážím. Do pěti let jsem žila v domě, který ještě stojí v Hodkovičkách, ale kolem je vše jiné.. Tady, v domě o padesát metrů dál než jsem prožila dětství a mládí, bydlím od roku 1976 a tady domov mají i děti, když mne navštíví. A jí cítím, že je to pravý domov se vzpomínkami. Ale všude, kde jsem zanechala stopy, u babiček, na chatě a v chalupě, se stále cítím dobře. Děti mají své domovy, kde si je vytvořily se svými partnery a dětmi. A já se z toho raduji.
Hana Šimková
Paní Miloslavo já děkuji za pochopení
Miloslava Richterová
Děkuji za Váš článek, ukazujete, že není vždy všechno růžové. Také znám bohužel ze svého okolí případy, kdy děti domek chtěly, ale starat se o nemocné rodiče nikoliv, i když oni jim láskyplný domov a pěkné dětství poskytli. Prosím, nebuďme unáhlení ve svých soudech, vždyť autoři tu píší upřímně, jak to cítí.
Hana Šimková
Já jsem si neuvědomila, že vás všech se to netýká. Tak než mě ukamenujete , tak se ještě jednou všem omlouvám a přeji, aby vám ten šťastný život nikdo nepokazil a ani já.
Hana Šimková
Ano Ivano v časech minulých to fungovalo jinak. Já jsem napsala o tom, co se někdy děje nyní. Možná, že se Vám to nelíbí a tak se nedá nic dělat.
Hana Šimková
Ano Alenko, netrefila jsem se, ale takových příběhů o kterých jsem napsala je opravdu hodně. I když je nikomu nepřeji a nejsou optimistické, tak existují. Je určitě dobré když rodina funguje jako Vám a já se opakuji, že Vám to přeji.
Alena Švancarová
Paní Hanko ,ono nejde si přečíst jen PS,člověk si přečte celý článek a pak se k němu vyjadřuje tak, jak na něj působí.A na nás holt zapůsobil nostalgicky,ale ono je to tím počasím.Listopad je k tomu předurčen.Musíme si dělat drobné radosti.V pondělí jsem tady měla dceru,loupaly jsme spolu ořechy a povídaly si.Ona vyprávěla zážitky z práce a věřte,že jsme se tak nasmály.A ořechy jsou připravené.Jen se dát do pečení.A koupila jsem si svetr,heč.CHodila jsem se na něj dívat a on na mě pořád čekal a už tam visel jen on sám tak říkám,holka,ten je prostě Tvůj.A už mi visí ve skříni.Takhle bojuju s věkem .Také je mi někdy smutno ne že ne!
Hana Šimková
Děkuji za Váš názor pane Zelenko a také si tedy přečtěte jenom PS Přeji Vám krásný čas vánoční ve Vašem domově.
Jan Zelenka
Autorka má asi špatné životní zkušenosti a zobecňuje něco, k čemu má většina lidí vztah pozitivní. Článek není pěkný.
Hana Šimková
Tak se podívejte jenom na PS A mějte se Alenko hezky.
Alena Švancarová
Ale no tak,proč tolik nostalgie.Ted v listopadu potřebujeme něco veselého ,dny jsou v tomto období smutné samy o sobě.Mlhy,krátké dny,zima Brrrrrrrrrrrr..............
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše