Blízký fejetonu je i novinářský sloupek. Karel Čapek, mistr tohoto literárního žánru, napsal v životě mnoho glos, sloupků i fejetonů. Takto vtipně charakterizuje sloupek:

jako „...něco kratšího než fejeton a delšího než glosa, něco, co není dost dlouhé, aby to bylo nudné, ani dost nudné, aby to slulo článek...“ 

Hranice mezi glosou, sloupkem a fejetonem jsou neostré, žánry se vzájemně prostupují.  Je to vlastně publicistika s beletristickým charakterem,

K dalším vynikajícím fejtonistům patřili v  české literární minulosti, krom jiných, hlavně Jan Neruda nebo Karel Poláček. A také třeba Karel Kyncl nebo Ludvík Vaculík. Ze zahraničních publicistů mě zaujala především skvělá tvorba amerického autora Roberta Fulghuma, který kupodivu začal publikovat až v 51 letech, v době, kdy byl na samém vrcholu svého zralého věku. Stihl toho ale hodně.

 Titul fejetonu

Fejeton by měl být psán lehkým, zábavným slohem. Měl by satiricky komentovat nebo ironizovat současné náhledy a události. Především by měl zaujmout svým titulem. Ten by měl být vtipný, až provokující, aby donutil čtenáře si článek přečíst.

 Téma fejetonu

Fejeton může být o čemkoli. Vybrat jeho téma nemusí být těžké. Mohou to být zcela běžné, obyčejné věci, společenské či kulturní, nebo i sportovní události i osobní zážitky. Použití nadsázky, ironie i sebeironie je ve fejetonu žádoucí a výrazně zvyšuje jeho úroveň. Pokud už máte téma zvolené, je třeba se ho striktně držet a neuhýbat příliš stranou.
      

Styl fejetonu

Může to být úvaha, vyprávění, popis, výklad, případně proložený vtipnými glosami. Fejeton je možné zpestřit i dialogy, třeba i nespisovným jazykem. Fejeton musí zkrátka čtenáře bavit. Žádné dlouhé věty ani souvětí, ani příliš mnoho informací, raději přidejte humor. Fejeton může čtenáře i oslovovat, klást mu otázky, jejichž odpověď vyplývá z textu.         

 Závěr fejetonu

Závěr článku nemusí vždy přinést nějaké rozuzlení problému. Spíše naopak. Fejeton má spíš vyvolávat otázky, zamyšlení, nebo prostě čtenáře pouze pobavit.  Proto se pokuste v samém závěru svůj fejeton nějak vypointovat. Tak, aby byla z fejetonu patrná vaše nosná myšlenka. Ale závěr může být i zcela otevřený, aby článek donutil čtenáře k zamyšlení nad probíraným tématem.

 Předpoklady, které by měl fejetonista mít:

Originalita, všímavost, dobré vyjadřovací schopnosti, kreativita i velmi dobré vnímání světa kolem sebe a jeho problémů a schopnost na ně reagovat.

 *

Kdo se o nic nepokusí, nemůže ani nic pokazit. To je stará pravda. Když jsem postupně psal svoji knihu glos a fejetonů „Kdo říká, že stáří je moudré“ a snažil se v ní nějak reagovat na věci a jevy našeho světa, měl jsem v  sobě zřejmě více entuziasmu než tvůrčí invence. Ale pokusil jsem se. Nechť čtenář posoudí, čeho bylo více. Moc by se mi líbilo, kdybychom si v íčku stanovili, v rámci nějaké akce, jedno zajímavé společné téma, a pokusili se na ně napsat fejeton. Nebo alespoň glosu.

Učme se. Neboť, jak pravil americký básník a esejista, Oliver Wendell Holmes, někdy v druhé polovině 19. století:

„Být sedmdesát let mlád je mnohem příjemnější, než být čtyřicet let stár…“

Zkusme tedy, my, lidé věku seniorského, být ještě nějaký ten čas mladí! Určitě to za to stojí.

 Zdroje:

Malášková H.: portál Rodička.cz, 2014.
Kamizdat.wz.cz
StudentMag.cz