Po stopách stínů dlouhou cestou kráčet zmožený,

pohlédnout na skály a skrývat spěch,

pochopit trubky hlas, naleznout tiché místo,

tam odpovídat ptákům, svěřovat se hvězdám,

to by chtěl.

V neděli odpoledne unášen vidinami spěchat,

a pak si sednout do trávy, zívat a být ospalý,

mlčet, přemýšlet o vodě, přemýšlet o dálkách,

nasávat vůni luční trávy při návratu údolím,

to by chtěl.

Noc černá zvedla ho na rukou,

vznášel se jako pták, usínal na koberci hvězd,

krčil se pod zčernalou oblohou, krátce se zamyslel,

nastavil dlaň větru, ten se omotal kolem prstů,

měl co chtěl?

Vracel se usměvavý,

vracel se unavený,

vracel se s kopretinou,

kterou okouzlila noc,

z lístků si stavěl dům.

šuplík z dávna