O tanku nebo plamenometu jako o hudebním nástroji jsem nikdy neslyšel. Ale o kulometu, to ano. Byl to můj otec, kdo jej začlenil mezi trombóny, klarinety a bubny. A budete se divit, mělo to svou hlubokou logiku. Tak tedy…
Můj táta se někdy od roku 1942 jako naprostá většina národa těšil, že naši vlast osvobodí Rudá armáda. V Náchodě se to stalo přesně 9. května 1945. Tátovou profesí bylo vše, co souviselo s hudbou – byl učitelem, kapelníkem, pořadatelem koncertů a příležitostně taky skladatelem. Po válce ho napadlo, že by mohl osvobození republiky oslavit rozměrnou skladbou, vlastně symfonickou básní. Skladbu nazval Běloves volá. Měla čtyři části – věty. První byla mírná, zpěvná, na motivy známé písničky Náchodský zámeček vršku kulatého. Druhá se jmenovala Poroba, byla tklivá, smutná, líčila okupaci. Jen na jednom místě se v ní objevil nápěv nacistické bojové písně, vlastně hymny Horst Wessel Lied. Čtvrtá věta byla směs českých a ruských písní se závěrečnou lidovou veselicí. Taková umělecká díla se tedy vytvářela a dávalo to smysl. Vždyť skoro nikdo tehdy nevěděl o nastupujících zvěrstvech českých komunistů a lidé žili v naději na „lepší zítřky“.
Aha, a co ta třetí věta, že? Tak to bylo líčení boje, který se odehrál 9. května 1945 na hranicích, u obce Běloves u Náchoda. Rudá armáda vítězně postupovala z tehdy německého Kladska, aby prošla Náchodským průsmykem a pokračovala dál do Čech. Právě v době, kdy k české celnici v Bělovsi přijel první sovětský automobil, vrátila se od Náchoda tanková rota SS. Vojáky, kteří se schovali v budově celnice, vyvedli nacisté ven a postříleli. Další průběh byl rychlý. Od Chudoby přijelo sovětské dělostřelectvo a německou bojůvku zničilo. Přesto se tato událost okamžitě zveličila a většinou se hovořilo o „bitvě u Bělovse“.
Vzpomínkou na boj sovětských a nacistických vojáků byla právě třetí věta celé skladby. Jak ale v hudbě co nejlépe znázornit bitvu? Buben ano. Činely samozřejmě. Kvílící pozouny dobře. Ale stačí to?
Nyní se přesunu do doby, kdy mi bylo zhruba šest let. Táta vzal mě a mou sestru do obce Trotina u Jaroměře. Tam se konala slavnost – podařila se meliorace stejnojmenného potoka, čímž se zvětšila rozloha orné půdy. Důvod k oslavám. Abychom si to připomněli: Ještě dlouho po válce bylo hlavním úkolem občany nasytit a při téměř nulovém zahraničním obchodu s potravinami došlo na dobře známé a dnes právem odsuzované jevy. Odstraňováním mezí a remízků se zcelovala půda do velkých lánů. Pomocí složité sítě všelijakých kanálků a trubek se odvodňovaly zamokřené pozemky.
V Náchodě se rozhodlo, že jedno z provedení tátovy skladby bude právě v Trotině. Rozšířený dechový orchestr dirigoval sám autor. Já seděl vpředu na kraji, když se koncert dostal do třetí věty. Buben, činely, pozouny – a v tom náhle zlověstné zarachocení kulometu. Ratatatata! Ratatatata! Úplně zblízka! Všichni jsme nadskočili leknutím. Muži nastražili smysly. Dámy v první řadě se kácely ze židlí. Vysvětlení bylo prosté: táta do skladby zařadil kulomet. Pochopitelně ne opravdovský. To jeho bubeník dostal v době zkoušek nápad. Všude v hostincích tehdy byly prosté dřevěné židle s překližkovým sedátkem. A když do té židle zabušil svými paličkami, byl to ostrý a děsivý zvuk, přesně jako z kulometu. V náchodské koncertní síni v Beránku to už znali, ale občané Trotiny, stavební dělníci, papaláši z Hradce Králové a další hosté většinou ne. Já taky ne. Právě proto mně to utkvělo v paměti po celý další život.
Byla to krása a škoda, že tátova skladba se už nehraje. Ona existuje dál, protože její partituru jsem před časem odevzdal do náchodského muzea. Tam totiž patří. I s kulometem.
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Věra Ježková
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
