Současný pohled na kalendář mluví jasně. Ale i kdybychom se na kalendář nedívali, pohled na rubriky íčka, zejména na Foto dne, nás bezpečně ujistí o tom, že Vánoce jsou již za pár dní a jejich příprava je většinou v plném proudu. I když se podstata vánoční tradice s časem příliš nemění, s naším přibývajícím věkem se více, či méně mění způsob, kterým tyto svátky prožíváme a naplňujeme. Důležité hlavně je, abychom je mohli prožívat s někým. Přiznám se, že vánoční svátky nejsou právě proto pro mne žádné velké svátky radosti. Tak, jak moji nejbližší postupně odcházeli do nenávratna, tak se čím dál tím více vracím ve vzpomínkách k již hodně dávným časům, kdy byla rodina ještě pohromadě. Před dvaceti šesti lety odešel tragicky bohužel syn, před dvěma lety i moje žena, odešla i sestra s manželem a z celé rodiny zůstaly pouze mé dvě dcery. Ta starší je už babičkou a má velkou a spokojenou rodinu. Jsem proto moc rád, že budu vánoční svátky trávit s jednou z nich, a to s tou mladší. Nerad jsem sám, bez ohledu na jakékoli svátky.

Když jsem se včera v noci konečně dostal do postele, hlavou mi vířily mnohé myšlenky na Vánoce uplynulých let. Britney se spokojeně uvelebila ve svém pelíšku a dívala se na mne. Těch myšlenek bylo ale tolik, že jsem opět vstal, abych si je v pracovně poznamenal. Když jsem se vrátil, Britney měla již oči zavřené a spala. Seděl jsem ještě chvíli na kraji postele a díval se na ni. Ten pohled byl přímo relaxační, a tak jsem následoval jejího příkladu.

Vánočních vzpomínek má každý z nás určitě hodně. Je až těžké je vyvolávat z paměti, utřídit a dát jim literární podobu. A tak mi hlavou víří jakýsi mix nostalgie nelahozevských Vánoc čtyřicátých až šedesátých let minulého století a idylických obrázků Josefa Lady, které mi naše vesnické mládí hodně připomínají.

O vánočních svátcích a vzpomínkách jsem napsal již celou řadu článků. Dovolím si proto teď něco málo z nich citovat:

„Ty staré housle vypovídají mnohé. A každé Vánoce mi neslyšně přehrávají starou vánoční píseň „Nesem vám noviny.“ Otec nikdy nezahrál tu píseň celou. Vždy jen její část. Přesto to byla nezbytná součást Štědrého večera. A já netrpělivě očekával pod stromkem svou další verneovku. A otec hrával - Nesem vám noviny, jako neměnný symbol vánočních večerů, i když jsem byl už velký a ženatý. A já jsem věděl, že pokud bude z pokoje z jeho houslí znít tato vánoční melodie, je všechno v pořádku a život běží tak, jak běžet má!“

A když už jsem v těch citacích, tak ještě jedna, krátká:

„Když jsem trochu povyrostl, nabral nějaký rozum a poznal cenu peněz, vždycky jsem si musel klást otázku, jak to ti naši vlastně dělali, že pod stromkem vždycky nějaké ty dárky byly.

Blíží se půlnoc a kolem mne už všichni spí. Vypínám rádio a pod oknem jsou slyšet kroky lidí, jdoucích na půlnoční mši do starého kostelíka sv. Ondřeje, který máme přímo před okny nelahozevského domu.“

Nemám mnoho starších fotografií, které by mi připomínaly mé dětské a jinošské Vánoce nelahozevské. Po prohlídce četných fotoalb jsem však vybral fotografie z doby daleko pozdější, z doby útlého mládí našich dětí, Honzíka a Marušky. I tyto fotografie však mají za sebou už čtyřicet let.

*

Užívejte si všichni Vánoc v pohodě a štěstí a, pokud možno, se svými blízkými. Velký dík redakci za tento krásný námět!

Budyně n. Ohří, Vánoce 1944.  Rodiče, já a sestra Olinka

Honzík, Vánoce 1977

Honzík a Maruška, 1981 

Maruška 1981

1982

1983