Bylo to letos o babím létě. Byl jasný den, kolem poledního. Sluníčko přesto svítilo tak ostře, že jsem málem přehlédla, že se na palubce rozsvítila kontrolka a hlásila, že bude třeba co nejdříve doplnit zásoby paliva. Přibrzdila jsem, zajela do odbočovacího pruhu a předjela ke stojanu na dočista prázdné benzince. Příliš mě to nezarazilo. Byla neděle a já, z velkoměsta, jsem se ocitla na poslední čerpací stanici před zastrčeným hraničním přechodem z České republiky. Za chvíli se už přede mnou otevřely prosklené dveře obchodu a já jsem vklouzla dovnitř.
"Pán Bůh rač dáti dobrý den," byla první slova, která zazněla a já jsem vykulila oči. Následovalo další staročeské přivítání a pak proud řeči, ze kterého jsem usoudila, že jde asi o zdvořilou pobídku k nákupu kávy a občerstvení. To už jsem se zasmála a koukla po obsluze. "Staročechem" byl muž docela mladého vzezření, vysoký a statný s ostře řezanými rysy.
Zmohla jsem se na rádoby vtipnou repliku, že tedy ano, že když jsem tak mile přivítaná, že tedy určitě něco nakoupím. Ale "staročech" se ohradil, že šlo jen o pobídku. Že smyslem mé dnešní návštěvy nákup není. Spadla mi brada.
Za pultem u pokladny čerpací stanice se mi ten muž pevně díval do očí. Staročesky popisoval dávnou historii toho kraje a těch, kteří tu žili. Zmohla jsem se jen na "To tedy je asi důvod, proč se mi tu tak líbí." Má poznámka ho rozesmála. Hlasitě se smál a já nevěděla, co je na tom, co jsem řekla, tak humorného. Když se přestal smát, lehce se předklonil a znovu se na mě pevně podíval. Mírně se usmál a tentokrát už "po našem" řekl: "Milá paní, tenhle kraj je totiž Vaším osudem."
Popřál mi štěstí "na všech mých cestách a ať se pořád dobře opatruji" a já jsem nějak zaplatila a nějak odkráčela do auta. Nastartovala jsem a vrátila se zpět na silnici. Po pravé straně se do nekonečna vinula důvěrně známá krajina a nad ní se do nekonečna klenulo nebe. "Jo, tady někde je schovaný můj osud," pousmála jsem se, lehce zatlačila na plynový pedál a vrátila se očima na silnici. Auto zavrnělo, zatlačilo mě měkce do sedačky, pošeptalo mi "Není třeba se bát" a začalo krájet budoucnost...
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
