Bylo to letos o babím létě. Byl jasný den, kolem poledního. Sluníčko přesto svítilo tak ostře, že jsem málem přehlédla, že se na palubce rozsvítila kontrolka a hlásila, že bude třeba co nejdříve doplnit zásoby paliva. Přibrzdila jsem, zajela do odbočovacího pruhu a předjela ke stojanu na dočista prázdné benzince. Příliš mě to nezarazilo. Byla neděle a já, z velkoměsta, jsem se ocitla na poslední čerpací stanici před zastrčeným hraničním přechodem z České republiky. Za chvíli se už přede mnou otevřely prosklené dveře obchodu a já jsem vklouzla dovnitř.
"Pán Bůh rač dáti dobrý den," byla první slova, která zazněla a já jsem vykulila oči. Následovalo další staročeské přivítání a pak proud řeči, ze kterého jsem usoudila, že jde asi o zdvořilou pobídku k nákupu kávy a občerstvení. To už jsem se zasmála a koukla po obsluze. "Staročechem" byl muž docela mladého vzezření, vysoký a statný s ostře řezanými rysy.
Zmohla jsem se na rádoby vtipnou repliku, že tedy ano, že když jsem tak mile přivítaná, že tedy určitě něco nakoupím. Ale "staročech" se ohradil, že šlo jen o pobídku. Že smyslem mé dnešní návštěvy nákup není. Spadla mi brada.
Za pultem u pokladny čerpací stanice se mi ten muž pevně díval do očí. Staročesky popisoval dávnou historii toho kraje a těch, kteří tu žili. Zmohla jsem se jen na "To tedy je asi důvod, proč se mi tu tak líbí." Má poznámka ho rozesmála. Hlasitě se smál a já nevěděla, co je na tom, co jsem řekla, tak humorného. Když se přestal smát, lehce se předklonil a znovu se na mě pevně podíval. Mírně se usmál a tentokrát už "po našem" řekl: "Milá paní, tenhle kraj je totiž Vaším osudem."
Popřál mi štěstí "na všech mých cestách a ať se pořád dobře opatruji" a já jsem nějak zaplatila a nějak odkráčela do auta. Nastartovala jsem a vrátila se zpět na silnici. Po pravé straně se do nekonečna vinula důvěrně známá krajina a nad ní se do nekonečna klenulo nebe. "Jo, tady někde je schovaný můj osud," pousmála jsem se, lehce zatlačila na plynový pedál a vrátila se očima na silnici. Auto zavrnělo, zatlačilo mě měkce do sedačky, pošeptalo mi "Není třeba se bát" a začalo krájet budoucnost...
Pošlete odkaz na tento článek
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %