Mám rád ty krátké chvíle

kdy černé měníš v bílé,

mám rád hodiny žití s tebou,

smutný jsem z odloučení,

bílé zas v černé mění,

stále jen buď, a možná nebo.

Mé rty již po tvých touží,

ruce své do tvých vložím,

v kratičké chvíli co jsme spolu,

vrátí nám léta zpátky,

i když jen na čas krátký,

slétneme z výšky zase dolů?