Když jsem na Štěpána po rozednění do našeho domácího éteru prohodila „Vánoce jsou za námi, ať žijí ty příští!“, měla jsem štěstí, že mě chránily dveře koupelny.
„Víš, kolik jsem přibral?“, zavolal manžel s podtónem schovaných vyšších decibelů a pokračoval: „Pět kilo! Furt mi něco podstrkuješ a znáš mě, já to všechno sežeru.“ „Ale, ale, letos jsem vařila a pekla o hodně méně, než v minulých letech. Protože už dlouho mi vnucuješ myšlenku, že teď, ve stáří, jíš jenom jako ptáček. Že se ten opeřenec v tobě na Vánoce přemění v pštrosa, na to jsi nepomyslel,“ snažila jsem se vysvětlit. A jak jsem byla v ráži, pomalu jsem poznamenala: „Jsem myšlenkami hodně vepředu, a tak už vím, co ti dám k příštím Vánocům.“ A čekala jsem na odezvu. Než se moje potichu vyslovená slova dostala k mozkovým závitům mého manžela, zažívala jsem chvíle klidu. V okamžiku prozření bytem zahřmělo: „Ty ses asi zbláznila! Vždyť jsme ještě nestačili vyhodit papíry a krabice od letošních dárků!“ Potutelně jsem se usmívala a kochala se manželovým rozhořčením, které se záhy změnilo v ušklíbnutí. Pochopil, že si z něho dělám legraci. „Hele, kdybych měl problémy se srdcem, tak by to se mnou mohlo seknout,“ už v klidu zhodnotil situaci. „Vidíš, to je dobrý nápad, příští Vánoce si nadělíme defibrilátor,“ sdělila jsem s úsměvem. „Jenom aby nebylo pozdě, protože jak tě tak poslouchám, pepka mě určitě klepne dříve, ta na další Vánoce čekat nebude.“ „To je ale morbidní přemýšlení, tak raději tuto nesmyslnou debatu utneme,“ ukončila jsem naše špičkování.
Jak stárneme, uvědomujeme si, že se mění i naše stravovací vánoční zvyky. Už pro nás dva nepeču šestnáct druhů cukroví, ale jen polovinu, ze které značnou část dávám potomkům. Už nepřipravuji dvě kila bramborového salátu, řízky pro regiment, chlebíčky ze dvou vek, jednohubky z deseti rohlíků. Na vánočku nepotřebuji dvě kila mouky, kvůli omezenému přeshraničnímu pohybu nejezdím do Drážďan pro štolu. Přesto jídlu věnujeme více pozornosti než v jiném ročním období. „Jdeme se projít, abychom se nadýchali čerstvého vzduchu a tělo protáhli,“ vydala jsem pokyn před polednem. „Co tak najednou?“ divil se manžel. „No, v bytě máme nějaké divné klima. Představ si, kalhoty se mi ve skříni srazily, nemohu je dopnout,“ informovala jsem o motivaci procházky. „Tak, srazily se, říkáš? A není to náhodou tím, že jsi mě v jídle chtěla dohonit?“
Slovní přestřelky pokračovaly, úsměv střídala dobře míněná pošklebování a pošťuchování. „Psychologové tvrdí, že členové mnoha rodin se na Vánoce hádají, někde tak silně, až to pokračuje hluboko v následujícím roce,“ přemítal manžel s beranicí na hlavě, zakuklen v tlusté šále. Ani chladný den neochromil jeho smysl pro analyzování té či oné situace. „Někde jsem četl, že lidé jsou schopni se u stromečku i poprat,“ dodal. Do podobných debat jsem se nechtěla pouštět, proto jsem jen občas zamručela něco, co mohlo být souhlasem. Užívala jsem si prosincový den s teplotou mírně pod nulou, bezvětří a chrupající troškou sněhu při každém kroku. Jenže monologu na téma rodinných vztahů o Vánocích jsem neunikla. „Co kdybychom chvíli mlčeli, každý zavzpomínal na své příbuzné, kteří již nejsou mezi námi a problémy jiných nechali na pokoji?“ pokusila jsem se o zmírnění „vědeckých“ rozborů. „Ale jo, ale ještě jednu poznámku,“ neodpustil si manžel a pokračoval: „Někde prý po sobě i házejí všechno, co jim přijde pod ruku. To pak nelítají jenom talíře, ale i hrnečky, skleničky, vázy, mísy,“ dokončil svoji myšlenku. „No, nejsem si jistá, že to někde dojde tak daleko. A jestli po sobě neházejí vázy z doby dynastie Ming, tak ať si vánoční veselí užije každý, jak je mu libo,“ dodala jsem s nadějí, že to bude poslední slovo.
Po procházce jsme si doma pustili další pohádku, uvařili kávu a každý si vzal svůj talířek s kouskem vánočky a několika kousky cukroví. „Víš, co uděláme příští Vánoce?“ vyslovila jsem provokativní otázku a nedala se rozhodit: „Připravím nepečené cukroví, na které jsme letos dostali recept od naší sousedky. Ingredience máme ve špajzu po celý rok. To se smíchají jedno kilo zdraví, půl kila lásky, 200 gramů pusinek, 100 gramů porozumění, 2 polévkové lžíce pohlazení, 300 gramů rodinné pohody, 200 gramů humoru, podle chuti trpělivost. Po zpracování se ujídá po celý rok.“ „Tak to beru, to určitě neztloustnu, a navíc tento recept můžeme doporučit všem našim známým,“ usmál se manžel a zeptal se: „Co že mi to příští Vánoce chceš dát za dárek?“
Pošlete odkaz na tento článek
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Před Vánocemi nejde útokům na naši peněženku formou reklamy…
Připadám si jako sultán v harému. Kéž by se mi něco takového…
Tradice. Někde se udržují, jinde ne. Někdy jsou prastaré, jindy…
Štědrý den jsme strávili sami dva s manželem, dospělé děti už…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Příběh o touze, rychlém rozhodnutí a maximálním snažení s …
Vánoce jsme během dětství slavili vždy na chalupě v Beskydech…
Ty jsi o svátcích sám? To nemůžeš! O Vánocích musejí být rodiny…
Červená, zlatá, bílá, stříbrná. To jsou nejběžnější barvy, které…
Kniha pod vánočním stromečkem nesmí chybět. Jakou vybrat pro své…
Vánoce se nezadržitelně blíží a u nás by se neobešly bez…
Každý se těší na Vánoce. Já taky, přestože vím, že to bude stejný.…
Na jaře a v létě věnujeme oknům velkou pozornost, v zimě na ně…
Že peču ráda a snad i dobře, se o mně ví a že recepty docela…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Byla středa nebo čtvrtek prvního adventního týdne, když mi zvoní…
Pod vánočním stromečkem by v každé domácnosti neměla chybět kniha.…
Každý rok by nejraději počátkem prosince zalezli do brlohu jako…
Budete se možná divit, ale do té party patří i MIKULÁŠ, JEŽÍŠEK,…
„Nechte si vašeho amerického Santu Clause a neberte nám našeho…
Co bude pod stromečkem a co bude na stole? To jsou pro většinu…
Když je po Vánocích, pro mnohé konec volných dní, ale pro mnohé…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
Mexičanka se vším všudy. U Aztéků byla natolik populární a…
Nech sú tieto Vianoce presne také, aké ich máme najradšej -…
Až do 6. ledna 2026 můžete v kostele svatého Jana Křtitele v…
Den svatého Štěpána se slaví snad ve všech evropských zemích a v…
Ještě do neděle 4. ledna můžete navštívit již třetí ročník…
Dostali jste pod stromeček dárkový poukaz? Obecně jsou dárkové…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %