"Waldo, Waldemare! Probuď se, zaspali jsme. Už slyším auto, naše paničky se vrátily z výletu a určitě se tu ještě zastaví i Dáša". Mourovatá Babeta a její bráška sedí na okenním parapetu a vyhlížejí ven. Svou někdejší pečovatelku z kočičího útulku si stále pamatují.
Vcházíme do bytu všechny tři - Dáša, Zuzka a já. Walda si nechá od Dáši pohladit svůj krásně mramorovaný kožíšek, patřil k jejím oblíbeným kocourkům. Pak už Dáša odjíždí domů - ke svým kočičím nalezencům.
Babeta s Waldou povečeřeli a už odpočívají. Kočka mi zničehonic vyskočí na klín, takže teď už bude následovat jako obvykle jen kočičí pohádka.
"Tak, kočky, dnes nebude ani Garfield, ani Kocour v botách. Dnes bude pohádka-nepohádka."
Před třemi, možná čtyřmi lety se v blízkém jihočeském městečku objevil kocour. Dostal se do vilky na samém okraji městečka, říkali mu Alíš a zřejmě se mu žilo docela dobře. Příroda však chtěla, aby nebyl sám, a tak jednoho dne zmizel. Po čase se opět objevil. Úbytek váhy snadno dohonil, jeho mramorovaný kožíšek se leskl. Uplynul snad měsíc - dva a Alíš si přivedl kočičí nevěstu se čtyřmi dětmi. Podle neobvyklé kresby srsti bylo jasné, že to jsou jeho potomci. Alíš se tedy jako správný otec postaral, aby neměli hlad. Alíšovi majitelé je po úvaze přijali. Kočičí máma dostala jméno Aiša. Dětičky za pár týdnů povyrostly a majitelé si začali říkat, co s tolika kočkami dál. Nejlepší bude odnést je někam do přírody, tam se uživí. V malém městečku se ale jen tak něco neutají. Než to stačili udělat, dozvěděla se to Dáša a odnesla všechna koťata do svého útulku. (Už jste, Waldo a Babetko, přišli na to, že vyprávím o vás? Ano, máte ještě jednoho bratra a sestru...)
Ale pohádka ještě zdaleka nekončí. Dáša se od další ochranářky a známého veterináře dozvěděla, že v Praze bydlí dvě paní, které mnoho let chovaly kočky a přišly nedávno o kocourka, který jim z řady předchozích miláčků zbyl jako poslední. Ty prý velice touží po dvou dalších kočkách (Abyste dál rozuměli, ty dvě ženy z Prahy se jmenovaly Zuzka a Marcela). Stačila dohoda a pak už následoval odvoz dvou koťat - tedy vás - do nového domova. Teprve u nás jste dostali svá jména Babeta a Waldemar.
Jestlipak si vůbec ještě na příchod do nového bydliště pamatujete? Stejně tak na všechny lumpárny, co jste provedli - poškrábané tapety, potrhané záclony, rozbité hrnky, talířky a kdovíco ještě. Ale také na projevovanou "kočičí lásku", přítulnost, uklidňování, dodávání energie ve špatných dnech....
A co vaši sourozenci? Kočička zůstala u Dáši a kocourka si vzal Dášin syn. Určitě se jim tam líbí.
A překvapení nakonec:
Na "výletě" nás Dáša dovezla do vaší rodné obce, kde stále žijí oba vaši rodiče, Waldovi podobný Alíš s výraznou kresbou srsti a Babetě podobná Aiša - "mourinka". Mají se podle všeho dobře, jen další koťátka už spolu mít nebudou...
"Kočky, vy jste mi tu mezitím usnuly. Tak tedy naše Pohádka-nepohádka zatím končí. Ale protože váš příběh není vůbec vymyšlený, tak zítra, až se probudíte, můžete zase ve všem, co je vám vlastní, pokračovat. Bez vás bychom přišly o mnoho krásných chvil. Věřím i tomu, že kočky svou přítomností léčí - alespoň vy dva určitě."
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %