Odchod do penze velmi často ukáže do té doby skryté stránky osobnosti. Některé vlastnosti se zvýrazní, ale mnohdy vyjdou najevo i zcela nové. Třeba se ukáže, že muž, který byl zvyklý řídit velký pracovní kolektiv, je bez pečlivě rozplánovaných úkolů na každý den bezmocný jak malé dítě.    Pán, který posledních pět let mluvil o tom, jak se těší do penze, protože se bude moct věnovat práci se dřevem, teď místo toho, aby kutil v dílně, kouká celé dny na televizi a čeká na manželku, která dosud pracuje. „Kde jsi tak dlouho byla?“ vítá ji, když nepřišla v 16 hodin jako obvykle, nýbrž v 16.30.

Často se mluví o tom, že muži a ženy vnímají odchod do penze rozdílně a že mají i odlišné schopnosti, co se týká nakládání s volným časem. Ve skutečnosti spíše jde o to, že jde o dobu, kdy se projeví, nakolik je člověk soběstačný, jakou má sebedůvěru a naopak, jak je závislý na okolí, a je vcelku jedno, zda jde o muže či ženu.

I když, mnoho případů z reálného života naznačuje, že muži prožívají životní změny obtížněji než ženy a projevuje se to například v právě v době, kdy přestávají pracovat. Protože odchod do penze je jednou z největších životních změn.

„U mnoha mužů odchod do penze znamená, že se zásadně zmenší počet jejich sociálních kontaktů, protože je měli hlavně díky práci a pracovnímu kolektivu,“ říká sociolog Oldřich Čepelka, který ví o životě, názorech a přáních lidí v seniorském věku hodně, protože mezi nimi dělá četné průzkumy na různá témata. A pokračuje: „Muž byl celý produktivní život zvyklý rodinu zabezpečovat, často zajišťoval rozhodující část příjmů rodiny. A najednou v této oblasti skončil, protože jeho důchod je proti běžnému výdělku třeba třikrát nižší. Zároveň se u spousty mužů ukazuje, že byli závislými na určitém režimu dne, týdne, který jim někdo připravoval. Měli v práci režim, tempo, zorganizovaný život. Teď je to vyplivlo do důchodu a oni si nedokáží strukturovat svůj čas sami. A protože jim ho nikdo neorganizuje, tak ho nedokážou řídit. Ulehnou na gauč, dělají jen základní rituály a navyklé činnosti, které souvisejí s chodem domácnosti a podobně.“

Sociologova slova plně vystihuje příběh, který se právě odehrává v jedné pražské rodině. „Táta, od chvíle, co je v penzi, zásobuje rodinu, vzdálené příbuzné, ale, bohužel, i naše známé, kteří s rodinou nemají nic společného, naprosto pitomými přeposílanými maily, vtipy, obrázky. Ráno se nasnídá, zasedne k počítači, pak si ohřeje oběd a pak sedí u počítače až do večerních zpráv. U těch se naštve, propojí se se dalšími naštvanými dědky a v noci u počítače pokračuje ve sdělování si naštvanosti,“ vypráví čtyřicetiletá Táňa. Tvrdí, že jí nejvíce vadí, že její otec nyní působí infantilně a odkazy, které přeposílá označuje za trapné. „Přitom to býval chytrý chlap, jako mistra si ho v práci všichni vážili. Ale máma ještě pracuje, k tomu si bere brigády, takže on je teď doma sám a jeho světem se stal svět virtuální. Nedělá nic na zahradě, nikam nechodí. Nedávno mi přeposlal nějaký hoax týkající se údajné škodlivosti očkování proti covidu a s hrůzou jsem zjistila, že to sdílel i s našimi vzdálenými příbuznými, dokonce i s mými kolegy, které téměř nezná a vůbec nevím, proč si je dal do přátel,“ říká.

Podobných případů je hodně. Jedna paní z Ostravy je například nešťastná z toho, že její muž po odchodu do penze začal ukrutně šetřit. „Je úplně posedlý cenami zboží. Vyndává mi věci v obchodě z košíku, chce kupovat jen minimálně a základní potraviny. Vím, že se cítí méněcenný, protože už nevydělává jako dřív a není schopen z penze nic ušetřit. Ale nejsme na tom špatně, něco máme naspořeno, já mám taky penzi. Já chci normálně žít, ne přemýšlet, jestli si můžu koupit celozrnný rohlík, o kterém on tvrdí, že je zbytečně drahý a že stačí ten obyčejný,“ vypráví.

Extrémní případy? Vůbec ne. Odchod do penze je skutečně velká změna a ne každý bere změny jako krok k lepšímu. Někteří lidé je vnímají právě naopak.

Je ale něco pravdy na tom, že ženy odchod do penze za tak razantní předěl v životě nepovažují a nedělají v té době žádné vylomeniny?

„Ženy přechodem do penze nepřestávají pečovat o domácnost, o manžela nebo o vnoučata. Jejich čas je pořád v dostatečné míře a smysluplně vynakládán na to, co děly i dříve a zcela nebo aspoň zčásti je to naplňuje a to přes všechny výtky vůči tomu, že se doma nadřou a muž ne,“ podotýká Oldřich Čepelka.

A tak je skutečností, že odchod do penze znamená pro mnoho rodin pohromy ve vztazích, rozčarování, neshody. „Vždyť on je najednou úplně jiný,“ lamentují manželky na adresu svých mužů.

Ale jak už to bývá, o tom, co funguje a nemění se, se zpravidla nemluví a nepíše. A tak  je samozřejmě spousta rodin, ve kterých odchod do penze přinesl naopak období pohody pro všechny zúčastněné. „Samozřejmě, že jsou mezi muži takoví, kteří v penzi plánují, těší se na každý další den, měsíc, na nějakou akci nebo činnost a není to jen proto, že jim reklamy nebo manželky říkají, že mají být aktivní. Aktivní jsou, protože je to baví, bavilo je to i dříve a dokázali se přizpůsobit věku a možnostem,“ připomíná sociolog Čepelka.