A tak jsme se sešli tři rodiny na malé silvestrovské párty. Vymysleli jsme to tak, že nebudeme jenom sedět za stolem, popíjet a pojídat, ale že se také projdeme - vždy cca po dvou hodinkách prostřídáme domácnosti. Spojnice našich příbytků tvoří trojúhelník s obvodem kolem 3,5 kilometru, což už se dá považovat za malou zdravotní túru. Nápad kupodivu kvitovaly i naše pubertální děti, které by normálně nejraděly ležely ve svých pokojících s mobilem v ruce.

Začali jsme u první rodinky zvesela. Čekaly nás dobroty v podobě skvělých jednohubek, pomazánek, salátu z červené řepy, kozího sýra a dalších laskomin a nás chlapy ochutnávka skotských whisky s dobou zrání nad deset let. Když jsem po páté či šesté rundě začal shánět sukni a dudy, zavelelo se, k mé lítosti, k odchodu. Po cestě k našemu domu jsme potkali ještě jednu dvojici známých, která si poslední večer v roce chtěla zpříjemnit nerušenou procházkou. Dlouho se nenechali přemlouvat, přidali se do party, a tak nás bylo o dva veseleji...

Na našem stole již voněl pět hodin tažený bůček, vedle něj feferonkový a také čočkový salát, plněná vajíčka na tvrdo a a já nevím, co všechno ještě, protože jsem se soustředil hlavně na chlapy, pro které jsem měl nachystánu 50procentní slivovici a hruškovici stejného volume. Připíjeli jsme si samozřejmě hlavně na to zdravíčko v novém roce...

Ale raději zkratkou k titulku článku. Nebo vlastně ještě lehkou oklikou. Novoroční ráno vůbec nebylo tak zlé, jak jsem se bál, že bude. Očekávanou kocovinu jsem zahnal litrem vody s citrónem a vyrazil na procházku se psem a za čerstvým luftem. Také novoroční neděle byla procházková, to jsme se vydali s rodinkou na Vyšehrad, kde jsme se po výstupu třiaosmdesáti schodů (daly mi tentokrát nějak zabrat) kochali pohledem na Vltavu a Hrad a prošli si na hřbitově jména velikánů českého národa. Večer mi začala být poměrně velká zima, v noci jsem se asi třikrát zpotil. Také žena měla údajně noc plnou napínavých snů, které se zcvrkly do krůpějí potu. Zvláštní, říkal jsem si, to se asi po dvou dnech naše těla vypořádávají s alkoholem.

V pondělí odpoledne už nám kamarád se silvestrovskou rýmou hlásil, že je pozitivní, tedy že má covid-19. Bylo nám všem jasné, že z toho se jen tak nevykroutíme. Ani nevyočkujeme. Po této zprávě se nám všem - jistě podvědomě - začal zhoršovat zdravotní stav. Začala bolet hlava, prazvláštně svědit nos a lehce pálet v krku. V úterý ráno jsme celá rodina odjeli na PCR testy. (Na Zličíně před obchodním domem IKEA jsou drive-in testy, kde vám přes okénko v autě vytřou štětečkem hrdlo a nejpozději do osmi hodin pošlou výsledek mailem). Resumé - všichni NEGATIVNÍ.

Překvapilo nás to. K bolestem hlavy a trochu více otravnější rýmě se u mě ve středu přidala bolest svalů. No, vyvinuté svalstvo příliš nemám, ale přesto to bolelo. A když ani ve čtvrtek ráno všechny příznaky nepolevily, zavelel jsem k dalším PCR testům a výsledek už byl: POZITIVNÍ.

Nastupujeme tedy do izolace, tak jak velí hygienické předpisy. Naštěstí jsme od toho pondělka nemohli nikoho dalšího nakazit, protože jsme byli doma, již v předtuše, že se ten pozitivní verdikt přeci jen dostaví.

Když teď slyším informace o bleskovém šíření omikronu ve světě, Česka nevyjímaje, mohu v závěru konstatovat, že je tato zpráva o jedné silvestrovské párty (omikron nakonec napadl šest z osmi dospělých, dvakrát naočkovaných účastníků) vlastně poněkud všední a nudná. Tak pardon. Buďte zdrávi!