O můj každodenní pitný režim se starají pravidelně čtyři nápoje – voda, čaj, káva a slivovice. V letních dnech vypiji nejvíce vody, v zimě zase více čaje, kalíšek slivovičky ráno a večer po celý rok a kávu několikrát denně. A o té to tentokrát bude.
Kafaři jsme oba s manželkou. Jsme schopni vypít tři až pět káv denně. Ostatně, i zde na i60 jsem se v jakémsi článku dočetl, že když je člověk zdráv (a já možná jsem), větší objem kofeinu neškodí. Ale k věci. Pořídili jsme si na stará kolena kávovar. Takový ten, co je teď v módě. Co sám pomele zrnkovou kávu a vykouzlí lahodné espresso, ristretto, americano nebo pro manželku cappuccino, caffè latte či latte macchiato.
První den jsme samozřejmě vyzkoušeli všechny druhy káv, druhý den jsme je ještě vyladili dle našich požadavků – v přístroji lze navolit nejen teplotu nápojů, ale i jejich objem, tedy kolik mililitrů toho či ono druhu chceme připravit. Třetí den se mi podařilo na displeji navolit také čas, ve kterém chci připravit první ranní kávu a zvolit druh kávy, kterým den otevřu.
Ještě čtvrtý den jsem byl z kávovaru nadšen, leč ten pátý mě už začínal poněkud zlobit. To když mi začal ukazovat svou převahu. „Dobrý den, jakou si dnes dáte kávu?“ zeptal se mě kávovar, když jsem se překulil z ložnice do kuchyně. Zmáčkl jsem start, věděl jsem, že mě jen tak provokuje, přece dobře ví, že ráno si dávám double espresso. „Doplňte zásobník vody,“ poprosil mě. Jasně, naplním zásobník až po okraj vodou a ještě jednou zmáčknu start. „Přejete si mléko?“ Aha, zapomněl jsem včera vypnout volbu „mléko navíc“, když jsem dělal kávu pro ženu. „Váš nápoj je připraven,“ ukazuje se na displeji a já se těším, až si sednu ke stolu a otevřu si notebook. Uslyším pípnutí a na displeji se objeví hláška „Vyměňte oba zásobníky.“ Ach jo, vyndám první zásobník, do kterého padá kávová sedlina a vyliji vodu z odkapávače.
Konečně usedám ke stolu a slyším pípnutí. „Víš, co, polib si,“ říkám si v duchu. Ale kávovar za chviličku pípne dvakrát. Sakra, co zase chce? Vstávám od stolu, dojdu do kuchyně a na dispeji je nápis „Připraven program 2.“ No jo, kafe pro manželku. Připojuji nádobku s mlékem a nechám kávovar udělat caffe macchiatto. Postavím kávu na stůl a pípnutí. Jdu ke kávovaru a ten hlásí „Čištění mléčného okruhu.“ Nevím, co to znamená. Jdu si pro brýle a návod. Aha, musím připojit k hadičce od mléka prázdnou nádobu a nechám systém vyčistit. „Čištění mléčného okruhu dokončeno.“ Děkuji ti, milý kávovare! Jdu si sednout a konečně si dávám první lok svého ranního pressa, které už mezitím téměř vychladlo.
Když se další den opakují stejné příkazy, které mi drahý kávovar uděluje, začínám pěnit jako on, když dělá cappuccino. Proč mě furt tak buzeruje, parchant jeden! No nic, hluboce se nadechnu, počítám do pěti, abych po něm něco nehodil, jdu a splním jeho příkazy. Když si pak po obědě chci udělat americano, slyším při procesu mletí podivný zvuk. Jakoby se mlýnek protáčel vyšší frekvencí, než obvykle. Že by poznal, jak jsem mu ráno vynadal a teď pláče? „Příprava nápoje dokončena,“ informuje mě kávovar. Tak asi budeme zase kamarádi, říkám si. Usrknu z hrníčku a rychle kávu vyplivnu. Nebyla to káva, ale jen lehce obarvená horká voda. „Fuj!“ vykřiknu. A v několika vteřinách se mi promítne v hlavě proces reklamace, kdy budu muset kávovar zabalit, najít účtenku, odvézt jej do prodejny, sepsat s prodavačem reklamační protokol a čekat na vrácení peněz či výměnu. A pak mě napadne podívat se do zásobníku na zrnkovou kávu. Je prázdný.
Oddechnu si. Ani ne tak proto, že jej nemusím reklamovat. Ale proto, že ten terorista přeci jen ukázal svou slabinu. Neumí poznat, když mu dojde to nejdůležitější – káva. Od té doby už mi jeho příkazy nevadí. Vím totiž, že nade mnou nemůže vyhrát a že já jsem jeho pánem a ne naopak.
Pošlete odkaz na tento článek
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %