Brno jako druhé největší město naší vlasti má nepřeberné množství památek, ať už muzeí, kostelů, zahrad, parků, divadel, náměstí, atd. Je ale také obklopeno krásnou přírodou, zalesněnými kopci, včetně přehrady nebo zoologické zahrady. Má prostě skoro vše, co větší města mívají. Kromě toho existuje mnoho pověstí a mýtů, které se předávají z generace na generaci. A tak se o několika z nich zmíním.

Katedrála sv. Petra a Pavla.

Její počátky sahají až do 12. století, kdy bývala románskou rotundou na vrchu Petrov. Postupnou přestavbou přes románskou baziliku, raně gotický kostel až po dnešní katedrálu se stala jednou z nejvýraznějších dominant města. Víte, že se s jejím vyobrazením setkáváme téměř neustále? Je totiž na naší současné desetikorunové minci.

A zvony na Petrově vyzvánějí poledne už v 11 hodin. Za třicetileté války bylo Brno obléháno švédskými vojsky. Když se jim nedařilo v roce 1645 Brno dobýt, ztratil generál Torstenson trpělivost a po 112 dnech bojů vyhlásil, že když se mu to nepodaří, než budou zvony odbíjet poledne, tak ukončí obléhání. Velitel obránců Louis Raduit de Souches použil lsti a nechal zvony vyzvánět o hodinu dříve. A tak Švédové, kteří měli velkou početní převahu, z Brna odtáhli.

U  příležitosti 365. výročí této události byla na náměstí Svobody v roce 2010 umístěna plastika ve tvaru projektilu s hodinovým strojem uvnitř. Je zhotovena z černé leštěné žuly z Jihoafrické republiky. Je vysoká asi 6 metrů a stála 12 milionů korun. Každý den v 11 hodin vypadne z jednoho ze čtyř otvorů skleněná kulička s různými motivy. Jeden šťastlivec tak získá velmi originální suvenýr. Jistě nemusím říkat, že kolem této instalace byly vedeny velmi vášnivé diskuse a spory. A to nemluvím o tom, jakými výrazy je tato plastika nazývána dodnes. Vzhledem k tomu, že zjistit čas na tomto hodinovém stroji je velmi obtížné, stojí opodál klasické hodiny.

V době, kdy se v Brně stavěly současně dva kostely – Petrov a kostel sv. Jakuba, mezi staviteli panovala velká rivalita. Na Petrově měli více peněz, u sv. Jakuba zase šikovnějšího stavitele. Stavba Petrova se opožďovala a ve městě se vtipkovalo, že sv. Jakub bude hotový dřív. To Petrovské rozzlobilo, a protože měli větší moc, zařídili, že mistr kameník musel stavbu u sv. Jakuba opustit. Vymínil si však, že dokončí alespoň rozestavěné okno. Jaké bylo potom překvapení, když se okno odkrylo. Na jeho vrcholu byl umístěn nahatý mužíček, vystrkující holý zadeček na Petrov. Málokdo ale ví, že v okně jsou postavy dvě, a to neslušný mužíček v objetí s neslušnou ženuškou.

A ještě jedna zajímavost. V kostnici kostela u sv. Jakuba je místo posledního odpočinku hlavního velitele obránců města Brna za třicetileté války, polního maršála Louise Raduita de Souches.

A tak se kruh kolem Petrova uzavřel.