Já vím. Nadpis je zvláštní. Takový trochu bojovný. Jakoby život neplynul tak jako tak. Jakoby snad odvaha uměla posunout ručičku hodin tam, anebo zpět. Ano, život plyne i bez nás. 

A dokonce bez nás může plynout i ten náš život. Když se v řece života zastavíme, třeba si sedneme na placatý kámen, hezky do bezpečí. A na řeku se pěkně v suchu už jen díváme. V klidu pozorujeme, co se děje okolo nás.

Může se stát, že zahlédneme hezký list na hladině anebo třpytivý kamínek na dně. Už už zvedáme ruku, že pro něj sáhneme, ale najednou se zastavíme: "Ech, co s nějakým listem. Na co kámen! List beztak seschne, však to znám. A kámen zabere jen místo." Položíme ruku zpět do klína a dál hledíme na plynoucí vodu, která obtéká náš kámen. Anebo máme tolik chutě pro list či kámen sáhnout, jenže se nám v hlavě začnou rojit strachy: "Když sáhnu pro list, může mě strhnout voda. Když zkusím vylovit kamínek, stáhne mě hlubina s sebou." A znovu raději položíme ruku zpět do klína a dál hledíme na plynoucí vodu kolem nás.

Na kameni uprostřed řeky se dá sedět věčnost. Můžeme tam vzpomínat na vše, co se přihodilo, když jsme byli ještě v řece. Můžeme tam snít o tom, co jsme měli, mohli a chtěli. Můžeme zkoušet zapomenout. Můžeme prožívat v bezpečí své strachy. Na suchém kameni nic nehrozí.

Ale také se tam nic vlastního neděje.

Život se nás dotýká na kameni v řece už jen zprostředkovaně. Pozorujeme plavce, posloucháme jejich vyprávění, vyptáváme se jich, co je v řece nového a malujeme si jejich plavbu. Nedejbože jim malujeme tu jejich.

Není jednoduché se z bezpečí kamene znovu ponořit do proudu. A není ani jednoduché odolat únavě a na kámen se nevyškrabat. Jediné, co nám v tom může zabránit, je odvaha. Odvaha riskovat. Riskovat, že nás proud už pokolikáté strhne, že budeme mít další bouli, že nám bude zima, že nás potkají všechna ta dobře známá, ale i nová nebezpečí.

Ano, k tomu je třeba velká odvaha. Odvaha žít svůj vlastní život.

---

„Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje, ale nejprve musíš ve svých mužích vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře.“ —  Antoine de Saint-Exupéry