U těch ostatních věcí jako je lednička, pračka, myčka, tablet, telefon, počítač, televize nebo auto sázím na vlastní inteligenci.

„To bude určitě blbovzdorný. Přeci nebudu ztrácet čas,“ říkám si, a pak se s tím morduju metodou pokus – omyl. Velice často, po pár hodinách, kdy zmítaná záchvaty beznaděje zjišťuji, že to zas tak jednoduché není, na návod stejně dojde. Sice nerada, ale nakonec musím připustit, že vlastní inteligence selhala. Ale i ke čtení návodu by leckdy bylo potřeba mít návod, a ne každému návodu je možné věřit zcela bezmezně. O tom jsem se přesvědčila nedávno, když jsem se rozhodla zakoupit novou televizi.

Byla to rychlá akce. Po obědě jsem navštívila nedaleký malý krámek, kde prodává soused a za chvíli jsem ji měla doma. Nebylo třeba číst návod, protože montáž byla poměrně jednoduchá: nasadit a dvěma šroubky přidělat nožičky. Hotovo. Televize na poličce už byla v zásuvce, stačilo jen vložit přiložené baterie do ovladače. Snažila jsem se jednoduchým, stokrát vyzkoušeným pohybem sejmout zadní kryt ovladače. Nic. Ani se nehnul. Znovu a znovu. Nic. Co se dalo dělat. Vzala jsem si návod: Vyšroubujte šroubek ze zadního krytu a vložte baterie a opatrně zvedněte kryt. „No tedy, že mě to nenapadlo. Zvláštní, že jsem si šroubku sama nevšimla. Hmmm, ale ani teď ho nevidím. Zdá se, jako by tam ani nebyl. Nebo je to takový ten hodně zapuštěný šroubek, co mívá Ikea. Určitě bude potřeba speciální imbus. To se divím, že ho k tomu nedali,“ pomyslela jsem si s údivem. Vyzkoušela jsem tedy všechny imbusy, které jsem doma našla. Bez výsledku. Neuspěla jsem ani s křížovým šroubovákem. Zatímco hladina adrenalinu postupně rostla, moje sebevědomí mezitím značně klesalo. Návodem doporučovaná opatrnost šla stranou. Vzteky bez sebe, ve snaze už kryt vypáčit za každou cenu, jsem použila i normální šroubovák. Stále bez úspěchu.

Blížila se pátá a já si vzpomněla, že tou dobou se kolem nás vracívá soused z obchodu domů. Počíhala jsem si na něj na zahradě. Koukal na mě trošku překvapeně, neboť reklamaci na zahradě ještě nevyřizoval, ale v zájmu vlastní bezpečnosti se pokusil kryt sejmout bez zbytečných průtahů a poznámek. Stejným způsobem jako já. Nepovedlo se. Po všelijakém prohlížení a otáčení, nakonec kryt povolil a… šroubek byl v igelitovém pytlíčku uvnitř…

A pak věřte slepě návodům!