Astrid Lindgrenová, rodným jménem Astrid Anna Emilia Ericssonová, se narodila v roce 1907 ve švédském městečku Vimmerby. Její rodiče měli malou farmu, kde pracovalo asi deset zaměstnanců. Právě jejich vyprávění a také osudy dětských kamarádů se staly základem hrdinek a hrdinů desítek knih, které Astrid Lindgrenová za svůj život napsala. 

Jak sama uvedla v rozhovorech a televizních dokumentech, prožívala společně se třemi sourozenci nádherné dětství v náručí milujících rodičů a také šťastná školní léta. Právě už na střední škole ve svých slohových pracech prokazovala svůj literární talent. Dospívání a začátek plnoletosti už tak idylické nebyly.

V roce 1923 začala Astrid Lindgrenová pracovat v lokálním tisku. V devatenácti letech otěhotněla s ženatým kolegou, který měl sedm dětí. Pod tlakem okolí byla nucena odejít z domova a když v Kodani v prosinci roku 1926 porodila syna Larse, dala jej kvůli nedostatku financí do pěstounské péče. "Být obětí všech těch drbů bylo trochu jako ležet v hadí jámě. Rozhodla jsem se z té jámy co nejrychleji dostat," komentovala později své rozhodnutí odstěhovat se z domova. Astrid v Kodani našla pěstounskou rodinu Stevensových, která již vychovávala jednoho švédského chlapce s podobným osudem. Astrid se se Stevensovými dohodla, že u nich Larse nechá do doby, než se postaví na vlastní nohy. Poté odjela do Stockholmu, kde začala pracovat jako sekretářka. V dubnu 1931 se provdala za Sture Lindgrena, který se kvůli ní rozvedl, což jí umožnilo vzít si zpět syna. V roce 1934 se jí narodila dcera Karen. Když jí bylo sedm let, ležela se zápalem plic a prosila maminku, aby jí vyprávěla o Pipi Dlouhé punčoše. Toto zvláštní jméno, které si dcerka právě vymyslela, se Astrid zalíbilo. A tak se zrodila její nejznámější dětská románová hrdinka, pihatá, zrzavá, neuvěřitelně fyzicky zdatná a nebojácná holčička. Když kniha vyšla, dospělí jí byli pohoršeni, pihovatá rebelka kazila jejich děti. Jenže holky a kluci z ní byli nadšení, což rozhodlo. Astrid napsala dvě další pokračování a pak už se její kariéra spisovatelky naplno rozjela.

Kromě Pipi Dlouhé punčochy byla nejoblíbenější šestice hrdinů z knihy Děti z Bullerbynu, která se stala dětskou "biblí" po mnoho generací. Z jejího díla připomeňme ještě tituly jako Karkulín ze střechy, Ronja, dcera loupežníka, Lotta z rošťácké uličky, Emilovy skopičiny či trilogii detektivních příběhu s hrdinou Kallem.

Už méně známé jsou její Válečné deníky 1939–1945, ve kterých podrobně popisuje události 2. světové války ve Švédsku a osudy rodiny Lindgrenových v době války. Její válečné deníky začínají: „Ó, dnes začala válka. Nikdo tomu nechce věřit. Včera odpoledne jsme s Elsou Gullanderovou seděli ve ‚Vasaparken‘ a zatímco si děti pobíhaly a hrály, dali jsme tomu Hitlerovi kus mysli z našeho chráněného postavení a shodli jsme se, že válka asi nebude – a pak dnes!“

Astrid Lindgrenová aktivně podporovala dětská a zvířecí práva, stejně jako práva menšin. Za tuto činnost jí byla v roce 1994 udělena cena Right Livelihood Award (Správný život). Byla váženou a obdivovanou osobou už v průběhu svého života, získala řadu doktorátů, pojmenovali po ní školy, ulice, řadu institucí, její portrét se objevil i na švédské poštovní známce. Když byla odhalena její první socha, dělala si legraci, že si myslela, že musí člověk nejdřív zemřít, aby se mu mohlo dostat takové cti. Když jí bylo devadesát, byla zvolena Švédkou roku.

Zemřela 28. ledna 2002 v rodinném kruhu ve svém bytě, v němž bydlela 61 let. Od její smrti švédská vláda každoročně uděluje Pamětní cenu Astrid Lindgrenové pro autory dětské literatury.

S využitím zdrojů:

https://cs.wikipedia.org
https://www.astridlindgren.com/en