Určitě se to stalo i vám. Zvesela si jdete životem a ouha. Narazíte na zapšklého člověka. Koho tím myslím? Lidi nepříjemné, nepřející, zahořklé, karatelské a nepřátelské. Zkrátka nerudy. Na toto téma uveřejnil V. Pišl na portálu Psychologie.cz článek "Naštvaní na svět". A čtení je to zajímavé!
Jedna věc je, že zapšklost může podle autora plynout z poruch mozku, které doprovází stárnutí. Může mít původ i v pocitu bezmoci, která doprovází úbytek sil, finančních možností i poklesu společenského postavení. Já dodávám, že zapšklounů je stejně dost i bez toho. A navíc i mezi mladšími.
Z podrobného rozboru V. Pišla zkusím vytáhnout to (podle mě) nejužitečnější: Zapšklost je formou určitého vidění světa. Zapškloun má dojem, že svět nefunguje, jak má. Rozumí se: svět nefunguje, jak si zapškloun přeje! Proto je naštvaný a smutný. Může se to třeba týkat byrokracie, nedokonalosti sociálního státu nebo třeba špatné dopravní sítě, koronaviru a všech s tím spojených opatření. V. Pišl připomíná, že z psychologického hlediska jde pořád jen o starou známou "poloplnou a poloprázdnou sklenici". Zapškloun vidí tu poloprázdnou. Nad tou pláče. Poloplnou nevidí. A proto se z ní nemůže radovat.
A jaký protilék V. Pišl ordinuje?
Jednak si musíme uvědomit, že "poloprázdných sklenic" a s tím spojené zapšklosti se zbavíme jen, když jsme ochotni se jí zbavit. Že to závisí jen a jen na nás. Co to jsou ty "poloprázdné sklenice"? Jsou to všechna dětinská, narcistická přesvědčení, že zrovna my víme, jak by svět měl fungovat. A s tím spojená neochota přijmout jiné názory.
Jak to V.Pišl myslí?
Jde o to pochopit, že za našimi zapšklými názory nestojí jen poznání, ale i široká paleta jiné motivace. Potřeba jedinečnosti nebo chuť cítit se chytrý a kompetentní. Někdy to, že jde prostě o názor někoho, koho nemám rád. Nebo snaha svádět vinu na druhé. Když připustíme, že naše zapšklá představa, že máme pravdu zrovna my, je narcistickým bludem, připustíme svoji omylnost. A právě to je lék proti zapšklosti!
Pochopení vlastní omylnosti nás osvobozuje od utrpení spojeného s iluzí vlastní nadřazenosti. Ta nám totiž našeptává, že svět není tak dobrý, jak by mohl – a tedy měl! – být!
A k tomu je už jen krůček k dalšímu pochopení poloplné sklenice: pokud svět neodpovídá mým představám, má to zřejmě důvod, ať už ho chápu, nebo ne. A nepříjemné věci se nedějí svévolně, nedějí se proto, aby mi bylo křivděno, abych měl vztek atd. V. Pišl k tomu v článku uzavírá: "Svět ani společnost nejsou projektem postaveným za nějakým účelem, takže se těžko můžeme zlobit, že neodpovídají našim představám. Svět je zkrátka takový, jaký je – a pokud se zbavíme falešného pocitu vlastní nadřazenosti, můžeme přijmout nedokonalosti státu a společnosti se stejnou samozřejmostí, s jakou přijímáme gravitaci, střídání dne a noci nebo smrtelnost všeho živého. A přestat prožívat vztek a zoufalství."
Souhlasíte, že takový výsledek je snadnější přijmout?
---
Zdroj: https://psychologie.cz/nastvani-na-svet/
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %