Ve svém věku už těch přání moc nemám. To nejdůležitější je, abych se mohla o sebe sama postarat, být pohyblivá a nezávislá na pomoci jiných.
Už mnoho let cestuji hlavně veřejnou dopravou. A právě ten úvodní snímek jsem pořídila také v únoru. Vracela jsem se ze své rodné vesničky, která se nachází na Drahanské vrchovině a je celá obklopená hlubokými lesy. Ovšem kůrovec a poslední silné vichry přímo vytvořily katastrofické scénáře krajiny, kterou jsem projížděla - jak ukazuji na úvodním snímečku.
Občas jsem se ani nestyděla za slzy ...
Další den jsem se vydala do vzdálenějšího obchodu - mám to tři kilometry - jdu s batůžkem bočními klidnými ulicemi a velmi ráda si vychutnávám klidné a tiché ráno s hlavou v oblacích a zpěvem ptáčků. Ovšem po nějaké chvíli si uvědomuji, že v ranní rychlosti jsem si nevzala kolečko do košíku a 2 Kč na zpáteční cestu autobusem - už se nechci vracet - jsem daleko.
Ihned přestávám sledovat okolní krajinu a usilovně se dívám na zem, jestli náhodou někde neuvidím nějakou zapadlou minci. Jdu několika ulicemi - mnohde jsou chodníky čisťoučké, jinde plné odpadků - mnoho zbytků cigaret, různých pohozených papírů, odhozených roušek, zátek od různých nápojů a jiného nepořádku. Jdu kolem jedné restaurace a tam dostávám nápad se zde víc rozhlédnout.
Totiž při naší poslední vycházce s kamarádkami do přírody jsem se dozvěděla, že nějaká paní vždy chodívala v neděli ráno kolem restaurací a často tam našla nějaký drobný peníz. Další říkala, že šla na zahradu a přímo u plotku našla 100 Kč, jiná zase vyprávěla, že na vesnici vždy po pouťové zábavě chodily děti k tanečnímu parketu a také našly nějakou minci. A mám štěstí, vidím pohozené kolečko do košíku - takže první úspěch ...
Ale ještě potřebuji ty 2 Kč. Takže další upřené pohledy jen a jen na cestu - stále nic. Nevím, jestli bych dokázala požádat někoho neznámého o 2 Kč. Musím přiznat, že mne právě v nedávné době oslovily dvě neznámé paní s prosbou o 20 Kč - že nemají na autobus. Když vidím potřebné a ty mince u sebe mám, tak jim je dám. Jinak všechno platím kartou, kterou mám zablokovanou - takže v autobuse by se asi řidiči nelíbilo, kdybych mu tam vyťukávala pin a platila jen 2 Kč?
V obchodě beru košík a sundám si bundu - po delší cestě je mi vždy teplo. Vytahuji z batohu brýle a vidím tam i tu potřebnou asi zapomenutou dvoukorunovou minci - takže mám vyhráno!
Ale tato poslední cesta mi ukázala to, co normálně nevidím - to množství odpadků kolem chodníků? Já se totiž jindy tou svou ranní procházkou do vzdálenějšícho obchodu hlavně kochám krásami přírody - obloha je nádherná za každého počasí i v každé roční době - sleduji hezké domečky, upravené zahrádky - vím, že jsou i některé horší, na ty se moc nedívám.
Ale abych se dostala zpátky ke svému "dalšímu přání".
Už v roce 1990, když jsem přijela za maminkou do rodné vesničky, tak začalo jezdit kolem našeho domu veliké množství nákladních aut plně naložených pokácenými smrky. A moje maminka už tehdy říkávala krásným horáckým nářečím:
"Proč jenom se začalo kácet tolik stromu? Deť za chvilko v tech našich krásnéch lesich nic nezbode"
V roce 2012 už maminka nežila a já si tehdy prochodila pěšky celý region s foťáčkem abych měla památku - na ten pro mne nejkrásnější kraj. Jak Vám ukáži na fotografiích - tehdy to byly ještě všude nádherné hluboké lesy, smrky ověšené šiškami, pod nimi hodně hub, krásné lány obilí, louky plné květin s létajícími motýlky a bzukotem včeliček. Nedalo se to pochopitelně přirovnávat ke krajině mého dětství a mládí, ale tehdy stále ještě ta příroda žila!
Já vidím lesy nejen u nás, ale všude, jako zelené plíce planety! A ty plíce se bohužel ničí všude. Les totiž působí v krajině jako velmi účinný stabilizátor. V horku krajinu ochlazuje, v mrazech otepluje i dobře zadržuje vodu. Můj dědeček jako dobrý hospodář vždy říkával:
"Ne zlato, ale dřevo je jedna z nélepšich investic rozomnyho hospodáře. A strome mosime všeci sázet pro naše děti a vnóčátka"
Rády jsme chodívaly s kamarádkami do lesa sbírat borůvky, maliny, ostružiny, hledat houby, dýchat čistý vzduch. Letos snad ani neporostou, vždyť nemáme les - nemáme stromy?
A tak to moje "druhé přání"?
Aby se zase dokázaly obnovit lesy a příroda novou výsadbou. My jako děti jsme chodily pomáhat lesy ve školním věku vysazovat i s učiteli a nebylo nám to zatěžko - naučili jsme se hezké práci a také si víc lesů vážit. A nemyslím si, že jsme se tím ochuzovali o školní vědomosti.
Když jsme místo vyučování byli na brigádě v lese - zase jsme se učili něco úplně nového a snad i daleko užitečnějšího. A to jak pro naše zdraví, tak i pro zdravou přírodu?
A moje třetí přání jak sobě tak i vám všem ostatním je velmi jednoduché a prosté:
"Buď klidný tento život náš, buď jenom tichou písní v míru, v poctivosti i ohleduplnosti. A také v těch nejlepších sousedských, přátelských i rodinných vztazích a to bez bolu, žalu a tísní."
Pošlete odkaz na tento článek
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %