Další všední den přede mnou. Co s tím udělám? Snídani, poklidím, roztřídím prádlo do pračky, vyvětrám, ustelu, zkontroluji počasí, připravím suroviny na oběd, poslechnu si zprávy, uvařím si kafe, dopletu druhou ponožku, mrknu se na program olympiády.
Tohle všechno se mi honí hlavu, a než se v myšlenkách dostanu k době oběda, vyruší mě vyřčená otázka: "V kalendáři máme napsáno, že v úterý má H narozeniny. Kdo to je?" "To si snad děláš legraci, to je přece manželka Franty, tvého dlouholetého kamaráda," odpovím manželovi. A dodám, že jí bude 69." "To je ale baba stará," vyslechnu si a doplním: "Hm, to je, jenže tebe nikdy nedožene, ty mladíku dvaasedmdesátiletej." "A co jí dáme jako dárek?" Už po několikáté manžela upozorním, že Hana je vášnivý odpůrce oslav, zejména těch, kde by jako hlavní osoba měla figurovat ona. Hana by nejraději do trestního zákoníku vpašovala ustanovení o udělení vysokého trestu za organizování narozeninových a podobných oslav. Od malička jí tato kratochvíle nic neříká. Ale na druhou stranu, ochotně a s mnoha nápady, i škodolibými, pomáhá uspořádat oslavu na počest té či oné osoby.
"Jestli tomu tedy dobře rozumím, tak narozeninové radovánky nebudou," ubezpečuje se manžel. "Určitě ne, jedině kdyby její děti chtěly porušit nepsané pravidlo a matku rodnou překvapit," uvažuji. Jenže, to by ji asi hodně, opravdu hodně rozhodily. Vím však, že by to přežila. Určitě by se přemohla a nějak by se prokousala blahopřáními a mezi jednohubkami, chlebíčky a dorty by roztála a dětem jejich snahu nepokazila. Kdyby se děti odhodlaly, byla by to oslava jen s rodinnými příslušníky. A to my nejsme.
"I když oslava nebude, tak bychom Hance my mohli dát nějaký dárek, nemyslíš?" vrací se manžel po chvíli k tématu. Uvažujeme, přemítáme, virtuálně vybíráme, vyhodnocujeme, protože v případě odmítačky oslav a dárků to není vůbec nic jednoduchého. "Kdyby odmítala jezdit výtahem, tak se jejími pocity nebudeme zabývat, protože bydlí v prvním patře, ale vona si musí znechutit právě oslavy narozenin," zbytečně si stěžuje moje druhá polovička. "Dáme jí kytky, co má ráda. Nevíš, které to jsou?" "Vím, má ráda kopretiny," sdělím. Manžel začal lomit rukama a teatrálně lamentovat: "Proboha, kde teď v únoru seženu 69 kopretin?" Vysvětluji, že třeba někde ano, i když, jak musím přiznat, jsem je nikde moc neviděla. "Gerbera je podobná, nestačila by? A nemá ráda ještě něco jinýho?" vyzvídá manžel. "Má, frézie, ty určitě někde koupíš," zdůrazním. "A proč já!", děsí se manžel. "Přece nebudu chodit od květinářství ke květinářství, to po mně nemůžeš chtít," končí svoje úvahy.
Ale můžu, pomyslela jsem a čekala, kdy se manžel vytasí s dalším "problémem", co ještě? Otázka na sebe nenechala dlouho čekat. "A to jí dáme jen kytky?" "Dáme jí čokoládu, kterou tak miluje," seznamuji manžela. "Ježíši, na to může přijít jenom ženská! Vždyť Hanka furt hubne, tak čokoládu vezme jako provokaci," zhodnotil manžel můj návrh. "Ale nevezme. Uvědom si, že ona vždycky v neděli prohlásí, že hubnout začne od pondělí, ale už se nezmíní, od kterého," snažím se vysvětlit. Až budu Hance líčit tanečky kolem výběru květin a dárku, jak ji znám, bude se jen uculovat a potutelně prohodí nějakou tu škodolibou poznámku.
Při dělbě práce na mě vyšla čokoláda, na manžela květiny. Protože jsme losovali, aby cíle nákupů byly spravedlivé. Úšklebek nad výsledkem jsem skryla v kapesníku předstírajíc, že jsem dostala rýmu.
Věděla jsem, že nemusím řešit nákladné dary a pompézní gratulace, navíc respektuji Hančino negativní vnímání narozeninových oslav. Věděla jsem, že Hanku potěší posezení u kávy, nebo procházka oblíbeným parkem. Jí stačí, že si má s kým popovídat, sdílet radostné zážitky i pocity, nové recepty a další obyčejnosti všedních dní.
Ráno v den Hančiných narozenin si manžel prohlížel čokoládu a mlsně sondoval, jestli jsem koupila více. Věděl, že v pravý čas se odhalím. "Tak já jdu, aby pugét byl čerstvý," oznámil při oblékání a dodal: "Kopretiny asi mít nebudou, tak holt koupím ty forzýtie." Začala jsem se smát: "To jsem zvědavá, jestli uspěješ." S otázkou nejen vyslovenou, ale i v očích, se zastavil. "No, forzýtie je zlatý déšť," vysvětlila jsem mu. Zkoprněl, ramena mu poklesla a požádal, abych mu název oné zeleniny, jak prohlásil, napsala na papírek.
Manžel přinesl hezkou kytici, kterou jsme s čokoládou Hance předali s omluvou, že přece šedesát devět jí je jen jednou, tak ať na nás nezanevře. Nezanevřela a při poslechu anabáze, která této chvíli předcházela, se smála od ucha k uchu. Prý jestli můj manžel ví, jaký je rozdíl mezi hodinkami a holinkami. Očekávala obligátní odpověď, že se natahují. Jenže můj manžel ji převezl: "Hodinky se nosí na ruce, holinky na nohách, to přece ví každé malé dítě!"
Foto: J. Vargová
Pošlete odkaz na tento článek
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Zase se sejdem. Mám na mysli nejen letošní Vánoce, ale i mnoho…
Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako…
Měsíc únor definitivně odešel. Máme ukrojeny dvě dvanáctiny z…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %