Před spaním schoulím se na naší matraci,

na té, z níž vůně tvá nikdy se neztrácí,

nepatrná stopa po tvém štíhlém těle

dokreslí mé potěšení cele,

vždy nežli usínám, místo to pohladím,

na plno lásko má snadno ti prozradím,

chybí tvá přítomnost večer v mém bytě,

je to tím, že z duše upřímně miluji tě.

Pochopím, že vracet musíš se domů,

jen stále nechci však uvěřit tomu,

že není možnost ta usínat spolu,

a ráno posnídat ve dvou u stolu. 

(šuplíkovka)