Obě dvě mé babičky chovaly spousty domácích zvířat. Slepice, kachny, husy, králíky, kozy i prasata jsem velmi rád krmil a pozoroval je, jak jim chutná. Velký respekt a strach jsem měl jen z hejna hus, které na mně syčely a několikrát mě jejich zobáky uštědřily velký a bolestivý štípanec. Z uctivé vzdálenosti jsem sledoval, jak byly před "porážkou" poměrně drasticky krmeny. Pro ty, kteří to nikdy neviděli, i pro ochránce zvířat, by to byla hrozná podívaná. Husy se držely v malé ohradě, aby neměly žádný pohyb a do krku se jim dávala jedna šiška za druhou, i proti jejich vůli. Obsah těch šišek přesně neznám, ale je logické, že v tom byly nějaké otruby, zrní a podobné složky potravy. Když už je husa nebyla schopna polykat, masíroval se jí krk tak, aby se ta šiška nakonec do přeplněného žaludku dostala. Nemohla ke konci už skoro chodit, protože cílem bylo získat z ní co nejvíce sádla.

Nezapomínal jsem v zimě ani na divoká zvířata v lese. Rád jsem tam vozil na káře seno, jablka i mrkev, za což jsem byl velmi kárán. Později v Praze jsem kupoval v řeznictví lůj a věšel ho pro sýkorky na stromy. Jelikož se po pražských sídlištích pohybují i zajíci a divocí králíci, nechávám jim tam občas zbytky z hlávek zelí, brokolice či salátu, vždy na stejném místě. Protože máme před naším obytným blokem park, kde jsou jen velmi vysoké stromy, nedá se na ně lůj zavěsit, a tak jsem ho začal pokládat na parapet před oknem. Přiletěla ale vždy jen drzá straka, kterou jsem se ze začátku snažil odehnat. Pak jsem ale usoudil, že je to také "boží tvor", který má hlad a je mu zima. Je tak mazaná, že před pravidelnou obhlídkou terénu se šikovně zbaví společnosti svých družek, aby si pojistila občasný zdroj své potravy jen pro sebe. Dnes už se mně nebojí a se zájmem si mě, jako svého chlebodárce, prohlíží. Z jejího pohledu čtu něco jako "no dneska jsi se moc nepředvedl, bylo toho málo!"

Je to asi 10 dnů od doby, kdy na mně zazvonil můj mladý soused, který bydlí v Praze v podnájmu. Byl velice rozpačitý, když mě žádal o laskavost v podobně krmení POTKANA po dobu, kdy bude na horách. Musel mně to 2x zopakovat, protože jsem byl přesvědčen, že se spletl. Normálně bych tento úkol asi odmítl, ale ten mladý pan inženýr pracuje jako expert přes PC (ajťák) a kromě toho je velmi sympatický. Navíc potkana v kleci mu v bytě nechala jeho "zhrzená přítelkyně" a on nemá srdce se ho nějak zbavit. Chtěl mi dát lahev vína, ale já jsem si u něj šikovně zamluvil případnou pomoc při práci s počítačem.

Večer se mně vybavily vzpomínky na jednu z nejstrašnějších nocí mého života. Přijel jsem na chalupu po 2 měsících zkontrolovat situaci a odklidit sních. Hned po otevření vchodových dveří jsem pochopil, že je zle! Myši se mně doslova pletly pod nohama, regály ve špajzu plné hovínek a zničených potravin. Běžel jsem do místního obchodu nakoupit sýr, slaninu a všechny pastičky na myši, které tam měli. Až do večera jsem nastražoval pasti a současně sbíral první vetřelce. Z rozpálených kamen se stala kremační pec. Když jsem konečně zalezl do promrzlé postele a zapnul starou el. dečku, moc jsem toho nenaspal. Okolo mně na linem potažené podlaze ťapkaly vesele myši a některé se dokonce chtěly ohřát přímo na mém loži. Do toho bylo občas slyšet klapot dobře fungujících pastiček. Zůstal jsem na chalupě 3 dny a ulovil celkem 26 myší, které se v mrazivém únoru prokousaly dřevěnou podlahou do špajzu ze sklípku na nářadí. Aby toho nebylo málo, vlivem zkratu el. dečky jsem málem v noci uhořel, když chytla i peřina. Na jaře se v pokrývkách v horní místnosti vylíhlo myší potomstvo a na vyhozené věci nestačil ani jeden kontejner.

Krmení toho "netvora" jsem nakonec zvládl a on přežil. Přežije i nás a stane se vládcem přírody, pokud lidstvo nezmoudří a nedomluví se na mírovém soužití států a národů!