Tento příspěvek jsem nazvala takto proto, že jde o dvě vycházky. První se konala 28.2.22 a druhá 18.3.22 a jedná se, jak jinak, o Střížák. Oba dva dny bylo krásně, jen s tím rozdílem, že ten únorový den byl jasnější, ale hodně blátivý. Na druhou stranu březnová vycházka byla suchá, větrná a oparová, takže hory a Středohoří nebyly téměř vidět. Přesto jsem se snažila fotit, samozřejmě rybník, tentokrát z druhé strany.

Bláhově jsem se domnívala, že už bude nahoře znát jaro. Chyba lávky, od února se bohužel nezměnilo téměř nic. Žádná zeleň, kytičky nikde, jen se mi podařilo, jako vždy, vyfotit pejsky, což mi vždycky udělá radost. Cestou domů jsem vyfotila všebořický kostelík a - světe, div se - dokonce i kytičky. Když jsme zaparkovali u nás na sídlišti, nejenom to, že už máme zelenou trávu, ale i to, že se na mě smály fialky a sedmikrásky, bylo krásnou tečkou této vycházky.

Zvu vás na naše oblíbené procházkové místo, bohužel se tam usadil zemědělec a už má zoráno pro letošní úrodu. Zatím tam není zákaz vstupu a věřím, že nikdy nebude. Ale znáte to, jeden nikdy neví, co se komu urodí v hlavě. Odstrašující ukázkou je současná situace na Ukrajině.