Portrét
Autor: Jan Zelenka

Kráva je tvor velice potřebný a užitečný. O tom není sporu. Nevím, proč jsem neměl, jako dítě, krávy rád. Možná proto, že byly moc velké a divně bučely. A taky proto, že se mi jednou zdálo, jak mě jedna kráva honí a já se před ní musel schovat do kanálu. Když vyjížděl ze statku vedle nás pan Vorel se spřežením krav, táhnoucích žebřiňák, vždy jsem se raději uchýlil do bezpečí našeho dvorku. Ostatně, bál jsem se i koní.

Matkou mi bylo ale vysvětleno, že kráva není agresivní zvíře, že je moc užitečná, protože dává mléko, maso a taky, že tahá žebřiňáky se vším možným. Jí se to povídalo. Byla z velkého hospodářství a tam chovali několik krav. To otec z žádného hospodářství nebyl, a tak jeho postoj ke kravám se velmi blížil mému.

Ve škole jsem se ke svému údivu dozvěděl, že krávy mají vlastně čtyři žaludky – knihu, bachor, čepec a slez. Cítil jsem to jako nespravedlnost, protože já měl žaludek jen jeden. Postěžoval jsem si matce a ta mi s úsměvem pravila, abych byl rád. Kdybych se totiž zase nacpal nezralých třešní a zapil je vodou, jak to mám ve zvyku, bolely by mě čtyři žaludky. Takhle mne bolí jen jeden. Tuto logiku jsem musel uznat.

Matčin vztah ke kravám se přece jen jednou trochu změnil. To jsem se díval z otevřeného okna na ulici a na starý kostelík před námi, když jsem uslyšel velký kravál a dusot. Naklonil jsem se víc z okna a spatřil matku, jak kvapem vybírá pravotočivou zatáčku za domem a doslova sprintuje ke vchodu. Za ní se vyřítilo stádo splašených krav s vlajícími ocasy a zamířilo dál po silnici směrem k druhé části vsi. Za kravami běželo několik starších kluků s klacky a řehtačkami v ruce a měli z toho svátek.

Matka si doma hluboce oddechla, napila se vody a začala nadávat.

„Potvory mizerný, musí se splašit zrovna, když jsem venku. Stihla jsem to tak tak.“

Já jsem tehdy velice ocenil její sportovní výkon, o němž jsem neměl do té doby ani tušení. Nikdy se totiž takhle neprojevila. Já bych tak rychle utíkat nedokázal. Celá vesnice byla toho dne na nohou a usilovně čistila kravské exkrementy, které byly úplně všude. Ještě v noci pracovníci statku honili krávy po vzdáleném Ovčíně.

Ale život popošel, krávy z mého života zmizely na dlouhá desetiletí, a to jsem se zase musel bát něčeho jiného. Člověk se pořád něčeho bojí. Takový už je holt život.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
23 komentářů
Jana Jurečková
Já mám před kravami respekt. Jezdila jsem na prázdniny k tetě, měli tam krávu i býka. Ten jednou ošklivě zranil strýce rohama, byl v nemocnici, ale naštěstí to přežil.
Libor Farský
Líbí se mi telátka. Bohužel jsem je nikdy neviděl u nových vrat ...
Alena Velková
Hezká, úsměvná vzpomínka na maminku - pěkně se proběhla a ani nemusela do Španělska :-))
Soňa Prachfeldová
Moje švagrová pracovala ve stájích na Šumavě. Vstávala velmi brzy k rannímu dojení, pomáhala na svět telatkům . Ráda jsem s ní byla ve stáji a krabičky vítaly svoji ošetřovatelku a krmicku. Nebyla to lehká práce, lidé ji dělali srdcem.
Jan Zelenka
Obávám se, dámy, že vaše dilema o barvě kravských očí, moje druhá kurzivka nerozřeší. O barvě tam nepíši, ale nasadily jste mi brouka do hlavy. Jakmile uvidím nějakou krávu, tak si ji řádně prohlédnu.
Jana Šenbergerová
Před lety jsme chodívali na ostružiny, které rostly v remízkách mezi loukami. Tak velké a sladké plody nerostou ani na šlechtěném ostružiníku. Nikdy na loukách nikdo nebyl, až jednou. Sbírám, sbírám a najednou do mě něco šťouchne. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem zjistila, že se ke mně "přitulila" kráva. A kdyby byla jen jedna! To bych vzala do zaječích a tehdy bych jí ještě určitě utekla. Najednou jich tam bylo plno, nehleděly na ostružiní a blížily se. Tehdy jsem vůbec nevnímala ty jejich krásné kravské oči, jen tu mohutnost, a byla jsem hrůzou bez sebe. Vůbec si nepamatuji, jak jsem se odtamtud bez úhony dostala. Už nikdy jsme tam na ostružiny nešli. Těším se na další kurzivku. Při četbě žádné nebezpečí nehrozí. :-)
Jana Kollinová
Počkáme si na pokračování pana Zelenky. Jak se zmínil 26.3.2022 10:40, další kurzíva nám mimo jiné nabídne i upřesnění našeho dilema. Těším se na pokračování. :-)
Eva Mužíková
Jani bingo, přítel Google má jasno, duhovka kravských očí je HNĚDÁ:((((((( I mistr kat / zootechnik/ se utne:))))
Eva Mužíková
Jani, možná máš pravdu. Já mám v mozku zapsáno tmavo modré, ale ať je to tak či tak, jsou krásné:))))
Jana Kollinová
Evo, dodnes jsem si myslela, že krávy mají tmavohnědé oči. Popravdě, jako městské dítě jsem neměla asi mnoho příležitostí dívat se kravkám do očí. :-)
Eva Mužíková
Krávy mne obklopovaly skoro celý život, bydlela jsem na vesnici a už od raného dětství patřilo pasení krav k mým a sestřiným povinnostem. Po absolvování SZTŠ se každodenní povinností zootechničky stala návštěva všech kravínů a malých chlévů, kde byly ustájeny. Nikdy nezapomenu na nádherný pohled na zrození telátek, pečlivé olizování jejich mokrých kožíšků a první pokusy o postavení na vratké nožičky. Na mléčnou pěnu okolo jejich tlamiček a drcání do vemene maminky při sání, doprovázené vrtěním ocásků v rytmu sání. A dlouhé řasy okolo ohromných tmavomodrých očí, na to se fakt zapomenout nedá. Jendo, děkuji Ti za tento článek, který mé vzpomínky vyvolal....
Jan Zelenka
Paní Kosťunová, o kravských očích píši v druhé kravské kurzivce, kterou budu dávat po této. Jsou skutečně krásné.
Martina Růžičková
Ke kravám chovám značný respekt, neb jsou o hodně větší než já. Splašené stádo by mě určitě ještě dnes přinutilo k vytvoření osobního rekordu v běhu, případně i ve šplhu! :-D Prima článek.
Jan Zelenka
Dámy, děkuji vám za ohlasy. V nelahozevském Památníku jsme byli zvířaty obklopeni. Vlevo od nás byl soukromý statek pana Vorla a mezi Památníkem a lobkovickým zámkem byl veliký Státní statek, bývalý lobkovický velkostatek. Inu, vesnice, jak má být. Po statku pana Vorla zbyla jen travnatá louka a stráň a místo státního statku je velký park se sochou Antonína Dvořáka. Vesnice dostala zcela jinou tvář.
Věra Ježková
Jendo, moc pěkná vzpomínka. Krávy jsou sympatické. Přesto bych se s nimi nechtěla kamarádit příliš zblízka.
Anna Potůčková
Ke kravám mám neutrální vztah, občas jsem do kravína chodila za svojí sestřenicí, která byla dojička. A stejnou funkci zastávala také moje hodná tchýně, která když byly mé dcery malé je občas brala do kravína se na ně podívat. Dětem je jedno jestli je zvíře malé nebo velké, hlavně že je vidí. Z vyprávění maminky vím, že ona jako malé dítě je měla doma a musela svým rodičům občas u nich pomáhat.
Vladislava Dejmková
Jako dítě žijící ve městě jsem živou krávu spatŕila až ve svých pěti letech. Tehdy se mi zdála neskutečně obrovská. Respekt k nim mám celý život.
Alena Vávrová
Idylka - kravičky na pastvě za ohradou, příp. ještě se zvonci na krku. Prázdniny v dětství jsem trávila na venkově, jedna babička kravku v chlévě měla - cítila jsem respekt - i jinak - když jsem vídala drobounkou babičku při dojení. Pak na stř. škole jsme měli předmět Základy rostlin. a živočišné výroby. A to jsme museli okusit praxi v kravíně - vyčistit stání, omýt vemeno a nasadit dojicí stroj. Vždycky mě flákla ocasem, poznala že se bojím. A mělo to dohru - ten den jsme pravidelně mívaly taneční a my smrděly hnojem a polovina holek ještě ke všemu do školy dojížděla. To pak byly fofry, dát se do gala.
Daniela Řeřichová
Můj vztah ke kravám je neutrální. Z dětství se pamatuji na knihu spisovatele J. Š. Baara Pro kravičku. Na motivy tohoto dramatu byl podle povídky Kráva J. Procházky natočen v r. 1993 sugestivní film K. Kachyni v hl. roli s A. Mihulovou a R. Holubem.
Jana Kollinová
Zajímavý odlehčují námět. Pane Zelenko, zmiňujete dvě nejdůležitější poslání krav v potravinovém řetězci: "Potřebná, užitečná." Vzpomínám si na jednu z povídek Františka Nepila, kde hlavními protagonistkami byly krávy a jejich neuvěřitelná zvědavost (inteligence?) Stál před ohradou kde se v dáli pásly krávy. Začal mávat rukama, pokřikovat a ve finále kravky byly v jeho bezprostřední blízkosti a očekávaly pokračování. :-)
Libuše Křapová
Já měla vždycky ke kravám odtažitý vztah. Nic proti nim nemám, líbí se mi, že jsou nyní téměř celý rok na pastvě a ne v kravíně, miluji pohled na skotačící telata - ale vždy dbám, aby byl mezi jimi a mnou řádný plot.
Marie Měchurová
Ke kravám mám silný citový vztah. Narodila jsem se na vesnici, naši pracovali v obilním sile. Měli jsme nárok na čerstvé nadojené mléko - každý večer jsem pro něho chodila s konvičkou. Krávy se pásly vedle třešňové aleje, kam jsme chodili na lup. Jó to byly časy.
Václav Soukup
Když jsem byl na prázdninách v Kolovči, tak mně bratr mého dědy svěřil krávu na pastvu. Také jsem ji zapřahal a jezdil s ní pro seno. V rybníku jsem ji musel občas železným kartáčem pořádně očistit.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše