Kráva je tvor velice potřebný a užitečný. O tom není sporu. Nevím, proč jsem neměl, jako dítě, krávy rád. Možná proto, že byly moc velké a divně bučely. A taky proto, že se mi jednou zdálo, jak mě jedna kráva honí a já se před ní musel schovat do kanálu. Když vyjížděl ze statku vedle nás pan Vorel se spřežením krav, táhnoucích žebřiňák, vždy jsem se raději uchýlil do bezpečí našeho dvorku. Ostatně, bál jsem se i koní.
Matkou mi bylo ale vysvětleno, že kráva není agresivní zvíře, že je moc užitečná, protože dává mléko, maso a taky, že tahá žebřiňáky se vším možným. Jí se to povídalo. Byla z velkého hospodářství a tam chovali několik krav. To otec z žádného hospodářství nebyl, a tak jeho postoj ke kravám se velmi blížil mému.
Ve škole jsem se ke svému údivu dozvěděl, že krávy mají vlastně čtyři žaludky – knihu, bachor, čepec a slez. Cítil jsem to jako nespravedlnost, protože já měl žaludek jen jeden. Postěžoval jsem si matce a ta mi s úsměvem pravila, abych byl rád. Kdybych se totiž zase nacpal nezralých třešní a zapil je vodou, jak to mám ve zvyku, bolely by mě čtyři žaludky. Takhle mne bolí jen jeden. Tuto logiku jsem musel uznat.
Matčin vztah ke kravám se přece jen jednou trochu změnil. To jsem se díval z otevřeného okna na ulici a na starý kostelík před námi, když jsem uslyšel velký kravál a dusot. Naklonil jsem se víc z okna a spatřil matku, jak kvapem vybírá pravotočivou zatáčku za domem a doslova sprintuje ke vchodu. Za ní se vyřítilo stádo splašených krav s vlajícími ocasy a zamířilo dál po silnici směrem k druhé části vsi. Za kravami běželo několik starších kluků s klacky a řehtačkami v ruce a měli z toho svátek.
Matka si doma hluboce oddechla, napila se vody a začala nadávat.
„Potvory mizerný, musí se splašit zrovna, když jsem venku. Stihla jsem to tak tak.“
Já jsem tehdy velice ocenil její sportovní výkon, o němž jsem neměl do té doby ani tušení. Nikdy se totiž takhle neprojevila. Já bych tak rychle utíkat nedokázal. Celá vesnice byla toho dne na nohou a usilovně čistila kravské exkrementy, které byly úplně všude. Ještě v noci pracovníci statku honili krávy po vzdáleném Ovčíně.
Ale život popošel, krávy z mého života zmizely na dlouhá desetiletí, a to jsem se zase musel bát něčeho jiného. Člověk se pořád něčeho bojí. Takový už je holt život.
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v…
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je…
Pražskou zoologickou zahradu mám nejraději v zimě. Nemusím se…
Před dvaadvaceti lety, přesně 21. května 2003, jsem měla možnost…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
