Kráva je tvor velice potřebný a užitečný. O tom není sporu. Nevím, proč jsem neměl, jako dítě, krávy rád. Možná proto, že byly moc velké a divně bučely. A taky proto, že se mi jednou zdálo, jak mě jedna kráva honí a já se před ní musel schovat do kanálu. Když vyjížděl ze statku vedle nás pan Vorel se spřežením krav, táhnoucích žebřiňák, vždy jsem se raději uchýlil do bezpečí našeho dvorku. Ostatně, bál jsem se i koní.
Matkou mi bylo ale vysvětleno, že kráva není agresivní zvíře, že je moc užitečná, protože dává mléko, maso a taky, že tahá žebřiňáky se vším možným. Jí se to povídalo. Byla z velkého hospodářství a tam chovali několik krav. To otec z žádného hospodářství nebyl, a tak jeho postoj ke kravám se velmi blížil mému.
Ve škole jsem se ke svému údivu dozvěděl, že krávy mají vlastně čtyři žaludky – knihu, bachor, čepec a slez. Cítil jsem to jako nespravedlnost, protože já měl žaludek jen jeden. Postěžoval jsem si matce a ta mi s úsměvem pravila, abych byl rád. Kdybych se totiž zase nacpal nezralých třešní a zapil je vodou, jak to mám ve zvyku, bolely by mě čtyři žaludky. Takhle mne bolí jen jeden. Tuto logiku jsem musel uznat.
Matčin vztah ke kravám se přece jen jednou trochu změnil. To jsem se díval z otevřeného okna na ulici a na starý kostelík před námi, když jsem uslyšel velký kravál a dusot. Naklonil jsem se víc z okna a spatřil matku, jak kvapem vybírá pravotočivou zatáčku za domem a doslova sprintuje ke vchodu. Za ní se vyřítilo stádo splašených krav s vlajícími ocasy a zamířilo dál po silnici směrem k druhé části vsi. Za kravami běželo několik starších kluků s klacky a řehtačkami v ruce a měli z toho svátek.
Matka si doma hluboce oddechla, napila se vody a začala nadávat.
„Potvory mizerný, musí se splašit zrovna, když jsem venku. Stihla jsem to tak tak.“
Já jsem tehdy velice ocenil její sportovní výkon, o němž jsem neměl do té doby ani tušení. Nikdy se totiž takhle neprojevila. Já bych tak rychle utíkat nedokázal. Celá vesnice byla toho dne na nohou a usilovně čistila kravské exkrementy, které byly úplně všude. Ještě v noci pracovníci statku honili krávy po vzdáleném Ovčíně.
Ale život popošel, krávy z mého života zmizely na dlouhá desetiletí, a to jsem se zase musel bát něčeho jiného. Člověk se pořád něčeho bojí. Takový už je holt život.
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v…
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je…
Pražskou zoologickou zahradu mám nejraději v zimě. Nemusím se…
Před dvaadvaceti lety, přesně 21. května 2003, jsem měla možnost…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
