Rehabilitační sanatorium patří k nejstarším jodovým lázním v Evropě. Specializuje se na léčbu pohybového, nervového a oběhového ústrojí a profesionální přístup zajišťují stovky odborných pracovníků. Během 23 procedur jsem se ani jednou nesetkala s neochotou.

Výškový komplex několika budov má propracovaný systém léčby, ubytování i kulturního vyžití. Páteří všech cest je druhé patro, zahrnující jídelny, bar, kavárnu, butik, společenské místnosti a mnoho výtahů. Dlouhé široké chodby jsou ozdobeny uměleckými díly z tvorby českých autorů.

Sympatické je volné užití bazénu, k dispozici za poplatek je i bazén s jodobromovou solankou.

Byla jsem mile překvapena vysokou úrovní gastronomie. Smekám před mistry kuchaři, připravujícími racionální krmi, která vábí chuťové pohárky i vizuálním vjemem. Snídaně, obědy i večeře jsou navíc obohaceny širokou nabídkou salátového baru.

Sofistikovaně rekonstruované pokoje jsou uzpůsobeny potřebám lidí s pohybovým handicapem. V místnostech je signální zařízení k přivolání pomoci. Samozřejmě jsem hned první den místo vypínače spustila alarm.

Procedury jsem absolvovala během dopoledne, takže jsem měla dost času na znovuobjevování města, jehož historie je spjata s rokem 1268.

Centrem dnešního města je Fryštát, který byl původně samostatným městem a prvním nositelem městského práva; nyní tvoří jednu z devíti částí Karviné.

Nález černého uhlí v Karviné v 2. polovině 18. století přinesl zásadní obrat v hospodářském rozvoji celého regionu. Zároveň se od poloviny 19. století začalo rozvíjet lázeňství založené na léčivé jodobromové vodě, která byla objevena právě díky hledání ložisek uhlí. A zatímco těžba uhlí je v současnosti postupně utlumována, z černé Karviné se stává barevné město, přívětivé i pro šedesát tisíc stálých obyvatel.

Můj týdenní pobyt provázelo laskavé předjarní počasí, umocňující pěkný vjem z čistého města, které má velmi prostupný dopravní systém. Autobusem jsem se tak dostala i k odlehlému kostelu svatého Petra z Alkantary, který za necelých 300 let klesl o 40 metrů. Milovníci moderní české literatury jej znají díky románové fresce K. Lednické Šikmý kostel.

Škoda, že v provozu nebyly historické lázně Darkov, a také se čekalo na zahájení zámecké sezóny v tradičním podání šermířského spolku.

Zámek dostal v roce 1800 empírovou podobu a je z jedné strany spojen krytou chodbou s oratoří kostela Povýšení sv. Kříže a z druhé strany je skleněnou chodbou propojen s vedlejší budovou „Lottyhaus“.

Užila jsem si výlety, návštěvy historického centra i procházky v zámeckém parku B. Němcové, rozkládajícím se na ploše 36 ha a nabízejícím vzácné dřeviny, zookoutek či rekreační areál „Loděnice“. Jaká to musí být krása, když vše rozkvete!

Večery jsme trávili v milé společnosti klientů sanatoria, pro něž jsou organizovány taneční večery, besedy u cimbálu, kulturní a vzdělávací programy nebo lze jen tak posedět v kavárně či si zazpívat v baru Laguna.  Radost  a humor lidí, kteří musí prokázat pevnou vůli, aby se doslova postavili na vlastní nohy, patří k bonusu mého ozdravného pobytu.

P.S. Dovoluji si připomenout mé dřívější setkání s městem, které doznalo mnoho proměn v čase:
https://www.i60.cz/clanek/detail/26830#article-discussion

Všechny fotografie: Daniela Řeřichová.