Roli v tom hraje obliba sociálních sítí a blogů. Do akce nastoupili blogeři, influenceři, bookstagrameři.

 Pokud vám tato slova připadají divná, ba přímo ošklivá, není důvod se k nim stavět s nedůvěrou. Naopak. Jde o označení lidí, kteří v posledních letech dělají hodně dobré věci. Díky nim se více čte a diskutuje o knihách. Tak trochu nahradili klasické knižní recenzenty, kteří dříve psali do novin a časopisů o tom, zda je kniha kvalitní nebo zábavná nebo nestojí za to ji koupit. Využili toho, že si lidé nyní poznatky vyměňují na sociálních sítích. Vytvořili si profily a vsadili na psaní o knihách. Fotí se s nimi, mluví a píší o nich, hodnotí je. Je to podobné jako když se modelky fotí s krémy a módou a inspirují své vrstevnice. Knižní influenceři prostě inspirují a seznamují své sledovatele s tím, co je nového ve světě knih. Blogů a instagramových účtů zaměřených na knihy v poslední době značně přibylo.

Bookstagramer je vlastně člověk, který se na internetu prezentuje svou láskou ke knihám. Někteří sázejí na trochu kýčovité obrázky, na nichž pózují s bestsellery a chlubí se, kolik toho za rok přečtou. Jiní dělají více či méně seriózní recenze a jejich stránky jsou velmi zajímavou inspirací pro všechny, kteří třeba přemýšlejí jako knihu dát jako dárek nebo co si vzít ke čtení na dovolenou. V Česku jsou nyní stovky takových profilů a díky jejich tvůrcům se mladí lidé čím dál více zajímají o čtení.

„Lidé se mě často ptají, jestli se v Česku hodně čte. Odpovídám, že ano. Ano, Češi čtou hodně,“ říká Lucie Zelinková, jedna z nejznámějších knižních influencerek. Stala se vlivná v českém byznysu s knihami. „Stává se, že se o nějaké knize pochvalně vyjádřím a pak se dozvím, že se knihkupci divili, proč se najednou začala dobře prodávat,“ uvedla.

A je tomu i naopak. Když takový vlivný influencer nějakou knihu nepochválí, nakladatelství či autor je na něj naštvaný. „Napíšu recenzi na knížku, jejímž autorem je nějaká celebrita a pokud se k ní dostane, stávám se jejím úhlavním nepřítelem,“ podotkla Lucie Zelinková.

Je v podstatě jedno, jak lidi, kteří se rozhodli propagovat knihy a podněcovat zájem o čtení, nazýváme. Někomu jsou výrazy související s virtuálním světem nesympatické a více sází na to, co o knize napíše novinář v klasických médiích. Jiní naopak sjíždějí raději tipy a názory právě na internetu.

„Zpočátku mi slovo knižní influencer natož bookstagramer bylo poněkud odporné, ale hledala jsem tip na knihy pro přítelkyně k Vánocům. Knihkupectví jsou přeplněná, člověk neví, jak se tam orientovat. Vnučka mi poradila stránky několika lidí, kteří píší na internet o knihách a já se nestačila divit, jak fajn je to prostředí. Tak jistě, někteří si tam dělají selfíčka u kafíčka a používají filtry, díky kterým jsou neskutečně krásní, ale našla jsem i influencery, od kterých jsem získala moc zajímavé tipy na to, co právě vychází,“ vypráví jednasedmdesátiletá Kateřina.

Vznikají i čtenářské kluby. Lidé si na sociálních sítích sdružují a vyměňují si informace o tom, co četli, co je dobré a co ne.

Rozhodně by bylo velmi krátkozraké tvrdit, že jsme národ, který nečte a nekupuje knihy. Šedesát procent Čechů koupí měsíčně aspoň jednu knihu a více než čtyřicet procent si denně čte aspoň hodinu. Mnozí Češi vyššího věku nashromáždili za život doma ve své knihovně až tisíce knih. Zatímco starší generace si knihy ráda uchovává, mladší propadla kouzlu jejich vzájemnému předávání si. Trendem je kupovat knížky takzvaně z druhé ruky, tedy ty, které už někdo četl. Vyplývá to z průzkumu firmy Knihobot, který je jakýmsi knižním second handem.

Většina z šedesáti procent Čechů, kteří ročně nějakou tu knihu koupí, je pořizuje jako dárky. Více kupují knihy lidé starší třiceti pěti let. Časté je, že lidé kupují knihy pro své děti a vnoučata.

Je v podstatě jedno, jakým způsobem si informace o knihách vyhledáváme, důležitý je výsledek. A ten je jednoznačný – čtení se v posledních letech dostalo do módy a řeči o tom, že mladé lidi zajímají jen mobily, už nejsou na místě. V mnoha rodinách dokonce začínají pozorovat, že vnoučata prozkoumávají knihovny prarodičů a odnášejí si z nich něco na čtení. Něco klasického, starého, dobrého. Protože třeba nějaký influencer napsal, že to je dobré. Proč ne? Rozhodně je to lepší, než když si vnouče na internetu hledá jen recenze na laky na nehty nebo na nové počítačové hry.