Víkend se mi moc nevyvedl, měla jsem slzavé údolí, počasí na náladě taky nepřidalo, zkrátka nic moc. Přišlo pondělí, dopoledne pořád ještě smutno. Náladu mi zvedla dcera, která přišla na oběd a den se jevil hned lepší. Venku se udělalo nádherné počasí, po těch několika deštivých dnech to byl malý zázrak. Modrá obloha, slunce a k tomu vymalované mraky na nebi přímo lákaly ven. No jo, ale kam? Po chvíli rozmýšlení to vyhrála naše oblíbená Milada. Máme to tam moc rádi, šplouchání vody, zpěv ptáků a příroda kolem je balzám, který nikdy nezklame. Tak jsme se sbalili a alou do přírody.

Samozřejmě, že stejný nápad má spousta lidí, ale vzhledem k pracovnímu dni to nebylo tak hrozné. Milada je veliké jezero, takže se tam člověk ztratí, najde si svou cestu a terapie přírodou může začít. Bylo tam opravdu krásně, skřivani nás přivítali svým zpěvem, vítr si jemně pohrával s větvemi stromů, modrá obloha s namalovanými bílými mraky se odrážela na hladině. Cestou jsme potkali několik pejsků, dokonce se mi povedlo vyfotit malého ptáčka, ale nechtějte vědět druh, v tomhle kovaná opravdu nejsem.

Název jsem zvolila proto, že příroda umí čarovat a místa, která znáte, jsou pokaždé jiná. Zvu vás na procházku krajinou, která má tu moc potěšit lidskou duši. Malá vada na kráse byla, že se toho ještě moc nezelenalo. Hodně jsem fotila, to je také moje léčba, která zabírá.  Přeji všem jen samé hezké zážitky v jaru, které se zatím moc nepředvedlo.