FEJETON: Ponechme psům jejich kousky!

FEJETON: Ponechme psům jejich kousky!
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

„Kdepak, pánové, není nad klasický bavlněný jégrovky, nic lepšího zatím lidstvo nevymyslelo,“ horuje Jarda pro dlouhé podvlíkačky, které zařazuje do své garderoby vždy, když se průměrná venkovní teplota začne pohybovat kolem pěti stupňů Celsia.

On nosí skutečně tradiční modely, takový ty s tkaničkama dole na nohavicích. Jsou to snad ještě exempláře z produkce ctihodné pletařské firmy Gustav Jäger&Sohn v Schönbüchelu neboli Krásném Buku (dnes součást města Krásná Lípa na okrese Děčín). Je na ně pyšnej, říkává: „Prdelka a ostatní atributy jsou pěkně v teploučku, co víc chtít!“ Veškeré nové modely oteplovacího pánského prádla nakvašeně odmítá slovy „neučte starýho psa novejm kouskům!“

Správně, jsme staří psi a máme své staré kousky. Na rozdíl od mladých psů, kteří mají své nové. Kde vůbec je hranice mezi mladým a starým psem? Pamatuju, že když mi bylo sedmnáct, připadali mi už pěta-šestadvacátníci staří, vodkecaní, neperspektivní. Kamarádka Zuzana, která učila na střední škole, nám vykládala, jak její studenti rozdělujou profesorskej sbor podle věku. Nad třicet je to „stará větev“, nad čtyřicet „rakváč“, nad padesát „Olšana“ (podle známého pražského hřbitova). S partou bývalých spoluhráčů jsme si před pár lety zajeli vzpomínkově plácnout volejbal na veleslavný turnaj do Dřevěnice. Na turnajovou soupisku jsme se sice nechali zapsat jako The Wild Seniors, ale diváci nás zásadně povzbuzovali skandováním „zombíci, do toho!“ Přítel Vilda, který si každý ráno chodí pro zdraví zaběhat do parku, zase zažil, jak na něj dva mladíčci z lavičky křičeli „ Opatrně, starej pane, ať vám nevypadne parte!“

Mezi staropsovskými a novopsovskými kousky je přitom často jen malý rozdíl. Třeba když svého času zavládla móda čepic „bejsbolek“, jedinou odlišností bylo, že my staří jsme je spořádaně nosili kšiltem dopředu, kdežto mladí dozadu. Existujou ale taky rozdíly nebetyčné – například když kamarád Milan někde na veřejnosti vytáhne svůj prastarý tlačítkový mobil Nokia 6230, stane se okamžitě terčem soucitných pohledů veškeré mládeže v okolí. Lze též konstatovat, že mladí psi a mladé fenky mají někdy ve své kategorizaci poněkud nedůsledný informační bordel. Jednou jsem se s kamarádkou Jindřiškou omylem ocitl na diskotéce. Přítomná omladina k našemu stolu vzhlížela naprosto nevěřícně, asi jako kdyby se na sále náhle ocitl Karštejn. Přitom si ale zapomněla uvědomit, že se právě rozkošnicky tanečně svíjí na muziku starejch psů „Stounů“, tedy mimo jiné pánů Jaggera (ročník narození 1943) Richardse (1943), Wooda (1947), Wattse (1941, loni zemřel ve věku osmdesáti let). Tedy na muziku daleko historičtějších Karlštejnů než jsme my s Jindřiškou. Na muziku, na kterou jsme se my s Jindřiškou taktéž rozkošnicky svíjeli už v šedesátých letech minulýho století.

Mám stejně starýho kamaráda Luďka, kterej je úplně profesionálním pronásledovatelem mladejch psů. Sleduje je ostřížím zrakem a vadí mu na nich prakticky všechno. Nemají podle něj ani zbla slušnýho vychování, nečtou knížky, furt jen čuměj do telefonů, strkaj si do uší sluchátka, nosej trička s americkejma nápisama, dělají si srandu z Jiřiny Bohdalové, „bóóžemůj, co bude se světem, až tihle ho vezmou do rukou?“ Je neuklidnitelnej, permanentně naštvanej, vždy připraven zmentorovat nějakýho postpubescenta či postpubescentku. Připomínat mu, jakej sám byl zamlada průserář, nemá cenu: „no jo, ale měli jsme v sobě alespoň nějakou zodpovědnost!“ (Prdlajz, žádnou jsme neměli!)

Vzájemné kritizování nebo zesměšňování kousků mezi mladými a starými psy je samozřejmě totální blbost. Mladí by se neměli posmívat Jardovi, že mu občas koukaj z nohavic tkaničky od jégrovek, Luďek by se neměl pozastavovat nad tím, že si ti dva kluci u vedlejšího stolu v restauraci ani nesundali čepice a ještě je mají kšiltem dozadu. Ponechme každému psu, co jeho jest, patří to do palety barev světa kolem nás. Vždyť kdyby všem čouhaly tkaničky od podvlíkaček, všichni nosili kšilty bejsbolek na stejnou stranu a měli stejný telefony, byla by to nuda pod psa. Pod starýho i mladýho.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
9 komentářů
Libor Farský
Výborně a haf haf. Já jsem Dingo
Marie Faldynová
Humorného nadhledu není nikdy dost, díky za další pobavení.
Jana Šenbergerová
A tak to je, co svět světem stojí. :-)
Soňa Prachfeldová
Tak,tak - nemáme si co vyčítat staří, mladí, hlavně když máme svoji partu, kde se pobavíme.
Libuše Křapová
Bezva :-) Přirovnání ke starým a mladým "psům" se mi libí :-) Hlavně na sebe pořád neštěkejme :-)
Blanka Lazarová
Už se mi z toho stává nedělní folklór. Díky za každý nedělní start. :-)
Jana Vargová
Díky za povzbuzení do dalšího týdne.
Jana Kollinová
Příjemná ranní dávka humoru a den může začít s :-)
Daniela Řeřichová
Děkuji panu Polákovi za každonedělní dávku léčivého humoru.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše