Když se den vydaří

Můj svět Cestování

Když se den vydaří

Datum: 16. 5. 2022

Diskuze: 23

CELÁ
GALERIE

Když se den vydaří a slunce svítí. Když se den vydaří a člověka nic nebolí, nebo jen trochu. Když se den vydaří se vším všudy a kolo je napumpované, může se vyrazit na malou projížďku.

Kam já pojedu? Ty blízké trasy mám projeté, dál se mi nechce samotné, zkusím potrénovat nějaké stoupání. Vyrazila jsem přes Hostomice, Ohníč, směr Bžany. Jen ty náklaďáky z blízkého kamenolomu mi vadily. Vždy se mi kolo zatřáslo, když projely okolo mě. Musím říct, že kromě nich je to mírně frekventovaná silnice, tak to šlo. Zdravila mě Milešovka i kostelík v Hradišti. Začíná na některých polích svítit řepka do dálky, obilí už pěkně povyrostlo, jen by to potřebovalo déšť. Na křižovatce v Bžanech jsem obrátila kolo a odolala pokušení se rozjet nahoru směrem ke Kostomlatům. Bylo horko a tlačit kolo se mi nechtělo. Tak až příště. I tak to bylo 17 km. A kdo by si takhle chtěl vyjet, i občerstvení po cestě se vyskytne. Malý hostinec ve Bžanech, spojený s krámkem.

Na kole mě napadají různé více či méně duchaplné myšlenky a možná by některé stály zato se podělit s íčkem, až usednu nad řádky. No ale, teď už mi zase tak dobré nepřipadají. Jednu řeknu, která mě napadla, když jsem funěla do kopce. A to, když už jednou "nebudu, budu", tak že se bych se třeba mohla vznášet nad tím vším, co mám tak ráda. Louky, pole, lesy, vesničky i města, řeky, potůčky a všechny ty pozemské krásy. Ale co já vím, jestli se jednou vůbec vznesu. Pak mě také napadlo, jak je důležité prožívat ty pozemské chvíle v poslední krátící se třetině života. Prožívat ji jako jednu krásnou dovolenou, kdy tohle vše se může prožít. Protože nic z toho se už nebude opakovat, vždy přijde něco nového. Netrápit se minulostí, je už dávno pryč, netrápit se nad tím, co jsem chtěla a neměla, netrápit se chmurnými myšlenkami do budoucnosti, nejsem Sybila a co přijde, to přijde. Je tu přítomnost a tu si prožívám a chci i nadále prožívat, jak nejlépe umím a zvládnu.

Dojela jsem domů, píšu, mám klid v duši a těším se, že se natáhnu s knížkou pod smrk. Ejhle, telefon a prý máme pracovní schůzku odpoledne. Nechce se mi, jenže můj smysl pro povinnost mi nedovolí absenci. Kdysi jsem měla heslo: Cokoliv uděláš dobrého pro obec, uděláš i pro sebe. Tak tedy půjdu.

Moje malá úvaha pro dnešek končí, přeji všem jen dobré úvahy a chvilky, které potěší nás i okolí. A vězte, cokoliv uděláme dobrého pro jiné, uděláme i pro sebe!

| glosa | příroda | Soutěž Do stovky

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

23 komentářů

Blanka Lazarová 4.6.2022 07:35

Soni, moc hezký článek i fotečky. Nějak mi unikl, tak reaguji až teď. Však to určitě znáš. Heslo důchodců: "Nemám čas." Ráda to používám, ale spíš jako humor. Protože čas máme na to, na co si ho uděláme. Je to jen na nás. Ráda se s tebou toulám po kraji. A pozdravuj Jiřinku a hafiky. Díky. :-))

Soňa Prachfeldová 18.5.2022 09:33

Děkuji Maruško, Jitko, Hanko :-)

Marie Ženatová 18.5.2022 06:47

Milá Soničko, díky moc za hezký článek i fotečky. Na kole je pohled na krásu krajiny opravdu úžasný, ale já ji jen vnímám - foťáček jsem s sebou ještě nikdy neměla. Ale nejvíce se mi líbí ty hrníčky na plotech* - také už jsem je často viděla a mám v nějakém článku - ale fotografie jsou jen z pěšího putování

Jitka Hašková 17.5.2022 18:03

Hezká, moudrá úvaha a překrásné fotky. Díky.

Hana Rypáčková 17.5.2022 09:52

Inspirována tebou, využiji ochlazení a letos podruhé si vyjedu na kole... Krása to nebude, ale apoň něco...

Soňa Prachfeldová 17.5.2022 09:48

Děkuji přátelé za vaše moc milé komentíky, jsem dojatá, když je čtu a vím, že všichni jsme naladěni na podobnou notečku. ♥

Eva Mužíková 17.5.2022 09:14

Soni, je dobře, že jsi z toho kola slezla a vyfotil a krásu okolí. Poslední tři fotky čumáčků mne potěšily moc, jsou nááádherní. Pohled na ušaté štěňátko Navara mne až dojal.