Kdysi, už hodně dávno, v šesté třídě kralupské měšťanky, při pohledu na ostatní kluky, kteří se bavili tím, že pošťuchovali holky, které to evidentně bavilo, jsem se cítil až méněcenný a zbytečný. Holky se smály, honily se s kluky po třídě, aby se posléze rozječely, když některý z kluků, v touze po lepším poznání, vlezl holce až pod lavici.
To tedy ne, řekl jsem si, půjdu na to jinak. Pod lavici nepolezu, vzájemný stav jsme si už před časem ujasnili se sousedovic Jiřinkou při hře na doktory, napíši raději dopis.
Vzal jsem si papír a nadepsal ho:
„Ahoj Mirko! Rozhodl jsem se, že s tebou budu chodit…“ a tak dál, vše si už nepamatuji. Papír jsem pečlivě složil a o přestávce jsem ho, pln sebevědomí, strčil Mirce do ruky.
Její reakce byla rychlá. O další přestávce mi strčila do ruky můj pečlivě složený papír se svojí odpovědí. Ta začínala následovně:
„Milý vole! Tak na tebe jsem zrovna čekala.“
Celý obsah její odpovědi si nepamatuji, pouze tento úvod. Milý vole! Bylo to drsné prozření. Nemá to cenu dál rozvádět. Tato naše vzájemná korespondence se, bohužel, později ztratila ve víru mých častých stěhování.
Přinesla mi však do dalšího života jedno velké ponaučení. A sice – dvakrát měř a jednou řež. A když nevíš co a nemáš potřebnou zkušenost, tak raději drž hubu.
K ženskému pohlaví jsem však v žádném případě nezahořkl a své seběvědomí jsem si napravil o pár let později v tanečních.
Po 45 letech od konce měšťanky jsme se s Mirkou na prvním a bohužel i posledním třídním srazu setkali, popovídali si a já jsem se chránil toho, vzpomenout na ten nešťastný dopis. Ona o tom naštěstí nemluvila. Asi na tu záležitost zapomněla. A tak jsme si dali pusu. První a také poslední. Trochu pozdě. Bohužel. Tenkrát ve škole bych ji uvítal raději.
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jana Vargová
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v …
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
My, starší ročníky, si ještě pořád pamatujeme, jak úžasné bývaly.…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
