Můj příběh se odehrál v 80. letech. Po ukončení střední školy jsem měla jen měsíc prázdnin. Tolik jsem se nemohla dočkat, až půjdu pracovat. V duchu jsem počítala vydělané peníze, co si za ně koupím, těšila jsem se, jak malá holka. Usilovně jsem hledala místo a našla. Seznámila se s povinnostmi a vše probíhalo normálně.
Jednoho dne jsem viděla na nástěnce informaci o podnikovém zájezdu do Plzně. Neváhala jsem a přihlásila se. Odjezd byl z Bruntálu v 8.00 hodin. Všichni přišli včas a už v autobuse se rýsovala prima parta. Byli jsme veselí až moc. Od sedadla k sedadlu putovala láhev vodky. Zpívali jsme různé písničky a vůbec nevnímali okolí. Mylím, že jsme to trochu přehnali. Ale to si samozdřejmě nikdo nepřipustil.
V Plzni jsme navštívili různé památky a pivovar. Pak jsme se ubytovali a na druhý den ještě domlouvali, kam se půjdeme podívat. U autobusu jsme měli volno a každý si měl nakoupit pro sebe. Měli jsme na to 2 hodiny. Poblíž stálo větší auto se 4 chlapíky, mluvili německy, a tak ještě s jednou paní jsme se s nimi dali do řeči. Trochu jsem uměla německy a tak jsme to zvládali. Fotili jsme se a dělali legraci. Nakonec se ale omluvili, že už musí jet. Nevím, co nás to tehdy napadlo, ale nabídly jsme, že pojedeme s nimi a oni byli pro. Zapomněly jsme na autobus? Dodnes mám výčitky. Byli jsme jak očarovaní a přijeli do Prahy. Zaparkovali u nějaké restaurace a všichni šli dovnitř. Byla tam šatnářka a brala oblečení. Najednou mi došlo, co s námi bude? Blížila se noc. Přepadla mě úzkost. Chtěla jsem jít za tou paní, jestli nám nepomůže, ale pak jsem si to rozmyslela. Chlapi si sedli ke stolu a nás si nevšímali. Sedli jsme si tam také. Najednou nám nebylo do řeči. Nebylo, kde se umýt, kde přespat.
Nechali nás přespat v autě. Ráno se zase bavili jen spolu a my tam seděly, jak zmoklé slepice. Tak jsem prosila, ať nás zavezou na vlakové nádraží, že musíme domů. Tak se i stalo. Rozloučili se s námi, jako by se nic nestalo. Ale ono se stalo. V práci si nás dobírali a smáli se, kam jsme to jeli. Jenže nás smích přešel a to na dlouhé roky.... Snad jediné, co mě těší na tomto výletu do neznáma, že se to nikdy nedozvěděli moji rodiče.
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
